ZDENĚK ROTREKL 1920–2013

Jan Trefulka, brněnský spisovatel a publicista, nazýval Rotrekla „českým básníkem moravského původu.“ Básník, prozaik, autor rozhlasových her a literární vědec Zdeněk Rotrekl nikdy nechtěl svoje milované Brno opustit, přesto jej z něho komunistická zlovůle násilím vytrhla. Jako katolický intelektuál a představitel vysokoškolského hnutí odmítajícího levicovou ideologii byl roku 1949 odsouzen nejprve k popravě, poté na doživotí, a nakonec strávil dlouhých 13 let a 24 dnů tvrdou prací v bytízských uranových dolech. S uvolněním poměrů koncem 60. let se umělec dočkal částečné rehabilitace, založil rodinu, stal se doktorem filosofie a působil jako redaktor v brněnském rozhlasu, Lidové demokracii a Obrodě.

S nástupem normalizace byla jeho díla vydávána pouze v podobě exilových nebo samizdatových výtisků. Rotrekl se aktivně podílel na životě českého disentu, krátce před událostmi sametové revoluce založil Hnutí za občanskou svobodu a obnovil katolickou revue Akord. Po listopadu 1989 organizoval vznik Syndikátu českých novinářů a Konfederace politických vězňů. V roce 1995 mu byl z rukou Václava Havla propůjčen Řád T. G. Masaryka za zásluhy v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.

Stejně jako v životě nešel Rotrekl snadnými cestami ani ve vlastních básnických textech. Námětovým vyjádřením jej řadíme k okruhu autorů katolické spirituální poezie. Jeho verše jsou laděny v expresivním duchu, s jejich pomocí se básník dotýká transcendentálních výšin a hledá obecně platné principy lidského bytí. Obrací se zpět k minulosti, především k baroku, které považuje za jedno z nejvznešenějších období prolínání kultury a běžného života. Rotreklův jazyk oplývá nejen klasickými básnickými prvky, čítajícími poetismy, biblismy a množství přechodníků, ale i jazykovými experimenty a inverzemi. Intelektuálně náročná poetika, působící až aristokratickým dojmem, byla autorovou obranou proti dvojí totalitě minulého století. V textech věnovaných Brnu tematizuje básník často válkou ztracenou trojjedinečnost města, a to vzájemně se střetávající a prolínající kulturu českou, německou a židovskou. V povídce Zpráva o pádu města z roku 1946 působivě zaznamenává řádění sovětských „osvoboditelů“. Vyznáním městu je sbírka Nezděné město z počátku 70. let, plná důvěrné známosti k Brnu i jeho lidem a vřelosti k rodné lokalitě pod Špilberkem. Příběh svého života spjatého s moravskou metropolí zachytil Rotrekl ve svém nejdelším textu, románu Světlo přichází potmě, jejž dokončil na samém sklonku svého života.

Naši procházku začínáme společně na Obilním trhu (1) (Obilní trh). Při pohledu na Údolní ulici zachytí naše oči proluku mezi domovem mládeže a Úřadem ombudsmana, kde se nyní nachází malé parkoviště. Právě zde stával básníkův rodný dům č. 49 (2). Díky vzpomínkám autora víme, že když opadalo listí v parku Obilního trhu, mával si Rotrekl navzájem do oken s dalším velkým básníkem, Ivanem Blatným, jenž bydlel na Obilním trhu č. 8 (3). Dne 20. 11. 1944 však dům Rotreklových, stejně jako i sousední klášter boromejek, podlehl spojeneckému bombardování. Zůstala zde pouze zahrada pod Špilberkem, kterou založil básníkův otec Jan, známý brněnský zahradník. Přestože se následně Rotreklova rodina přestěhovala do Židenic, na svoji zahradu, kde prožil první etapu svého života, básník pravidelně dojížděl. Česal zde ovoce, které poté rozdával cestou do Pivnice U Čápa na Grohově ulici, v níž sepsal mnoho básní (4) (Někdy se mne ptají). K rodnému domu a milované zahradě měl autor niterný vztah, z lásky k nim se vyznává v mnoha textech (například v oddíle Zahrady). Zamíříme proto do jeho zahrady (5). Po cestě nahoru (směrem k hradu Špilberk) míjíme zhruba v polovině svahu o samotě stojící břízu (6). Rotrekl ji sem přenesl v roce 1945 z Wilsonova lesa. O dva roky později zasadil i borovici rostoucí o několik metrů výše u plotu. Součástí zahrady bývaly původně také dvě besídky, v nichž se pravidelně setkávali básníci. Častým hostem býval i Rotreklův „učitel a průvodce“ František Halas. Po pražském jaru tu umělec sedával i se spoluvězni z uranových dolů. Opustíme zahradu a vydáme se Údolní ulicí (Údolní ulice), kudy Rotrekl chodíval do centra města. Celý život toužil básník po návratu právě na tuto ulici, což se mu v závěru života skutečně podařilo: cestou po ulici Údolní míjíme dům č. 8a (7), v němž strávil svoje poslední dny. Napravo vedle bývalé německé tělocvičny vstupujeme do parku pod Špilberkem (8), kam často směřovaly také Rotreklovy kroky (Zahrada pod Špilberkem). Procházku zakončíme na ulici Starobrněnské, odkud se z centrály Technické a zahradní správy města Brna (sídlila v domě č. 18, kde je dnes pivnice U Poutníka) (9) v době publikačního zákazu vydával pravidelně každý podvečer jako rozsvěcovač petrolejových lamp nad výkopy.

Kompletní procházku s mapou a fotografiemi si můžete stáhnout ZDE.