BRNO ŽIDOVSKÉ

První zmínky o brněnské židovské komunitě pocházejí ze 13. století. Židovská obec se nacházela v okolí dnešní Františkánské ulice (tzv. Římské náměstí) a kostela svaté Maří Magdaleny (který snad stojí na místě někdejší synagogy). V polovině 15. století byli Židé z města vypovězeni a jejich obec zanikla. Až v 18. století se začali Židé v Brně znova usazovat a vznikala nová komunita, která v 19. a 20. století, až do nástupu nacismu, silně ovlivňovala rozvoj Brna. Holocaust znamenal deportaci zhruba 11 tisíc židů, kteří před 2. světovou válkou v Brně žili a z nichž naprostá většina zahynula v koncentračních táborech.

Židovský hřbitov

Nachází se v městské části Židenice. Před jeho založením ve druhé polovině 19. století Židé hřbitov v Brně neměli a své zesnulé pohřbívali v okolních městech jako Slavkov nebo Bučovice. Hřbitovu dominuje obřadní síň z roku 1900 s originální výmalbou a hebrejskými modlitbami. Je zde pochováno mnoho významných osobností, například Hugo Haas. Nachází se zde rozličné typy náhrobních kamenů a hrobek, od zcela prostých až po velmi honosné, což jsou především hroby brněnských podnikatelských rodin, Gomperzů, Löw-Beerů a dalších. Asi na 40 % náhrobků jsou vytesány verše, z nichž je naprostá většina v němčině, převažujícím jazyce židovské obce. Židovská funerální poezie je velmi kultivovaná a až na výjimky nenalezneme opakování veršů na více hrobech. Vyjadřuje sílu citu a důležitost rodiny v židovské komunitě, kterou jinak strohé náhrobní nápisy nemohou postihnout.

Synagogy

V 19. století, při obnově a rychlém nárůstu židovské obce, vznikla v Brně řada židovských bohoslužebných míst, přechodných i trvalých. Monumentální a skutečně reprezentativní stavbou byla takzvaná Velká synagoga (1) stojící na rohu ulic Spálené a Přízovy. Otevřena byla 17. 9. 1855, roku 1900 byla rozšířena. 16. 3. 1939 ji však do základů vypálili brněnští nacisté. Již nikdy nebyla obnovena, dodnes je na jejím místě jen prázdné oplocené místo. Druhá velká synagogální stavba, takzvaná Nová synagoga, otevřená roku 1906, se nacházela v areálu dnešní Úrazové nemocnice. Po válce sloužila jako skladiště a v roce 1985 byla zbořena; dnes ji připomíná pouze pamětní deska na domě Ponávka 8. V ulici Skořepka stojí poslední fungující synagoga v Brně (a na celé Moravě), původně vybudovaná ortodoxní židovskou sektou (2). Autorem krásné funkcionalistické stavby z roku 1935 je brněnský židovský architekt Otto Eisler.

Židovští rodáci

Brněnská židovská obec „dodávala“ neustále své rodáky, kteří se uplatnili v nejrůznějších oborech, ale především jako umělci, do Vídně a do celého světa. Bylo by možno uvést desítky jmen. Zůstaneme u několika příkladů. Dodnes v českém národě nejpopulárnější brněnský židovský rodák (nar. 1901) je beze sporu Hugo Haas. Tento syn bohatého obchodníka s obuví prožil dětství a mládí, spolu se svým bratrem hudebníkem a skladatelem Pavlem Haasem, v domě na Biskupské ulici č. 8 (3). Po začátcích v brněnské činohře a dalších kratších angažmá se s velkým úspěchem prosadil jako divadelní a filmový herec v Praze. Před holocaustem, na rozdíl od svého bratra, se zachránil včasnou emigrací do USA. I v Americe působil jako herec, opět v divadle i ve filmu, avšak též jako režisér, scénárista a producent řady hollywoodských filmů. Závěr života prožil ve Vídni, kde v roce 1968, krátce před smrtí, natočil pro rozhlas vzpomínky na Brno, kde říká: „Když se řekne Brno, tak to je, jak kdyby někdo přišel a zazpíval krásnou píseň.“ Jeho ostatky jsou, podle jeho přání, uloženy na židovském hřbitově v Brně-Židenicích.

Brněnský rodák Heinrich Wilhelm Ernst (žil v letech 1812 až 1865) proslul především jako houslový virtuos; byl však i vynikajícím hudebním skladatelem a jeho současníci jej pokládali za jediného vážného konkurenta Nicoly Paganiniho. Po celý život udržoval styky se svými brněnským příbuznými, rodina pro něj byla tak důležitá, že již roku 1828, to studoval, jako všichni německy mluvící Brňané, ve Vídni, byl málem vyloučen z konzervatoře kvůli pozdnímu návratu z návštěvy nemocného otce (vyloučení ze studia by automaticky znamenalo zákaz pobytu ve Vídni, kde tehdy židé potřebovali zvláštní povolení). Roku 1855 se usadil v Londýně a koncertoval po celé Evropě. Snad v Brně „nejzapomenutější“ židovskou rodačkou je malířka Anna Ticho. Narodila se roku 1894 bohaté buržoazní rodině v domě na rohu Zelného trhu a dnešní Masarykovy třídy. Roku 1909 odešla do Vídně studovat malířství. Provdala se za svého bratrance a s manželem se odstěhovala do Jeruzaléma, kde v roce 1980 zemřela (4). Pro svoji tvorbu, ovlivněnou rakouskými malíři (Egonem Schielem či Alfredem Kubinem) zachycující krajiny v okolí Jeruzaléma nebo typy původních obyvatel Svaté země, je ve své nové vlasti označovaná za „největší malířku Státu Izrael“.

Jako příklad dalšího brněnského židovského osudu nám poslouží spisovatel Karl Kreisler. Tento milovník umění, žen, hudby a vůbec radostí života byl, pro změnu, rodák z Vídně, který se přestěhoval do Brna a učil zde na německém gymnáziu (bylo v budově dnešní Hudební fakulty JAMU). Psal verše i prózy (včetně románové satiry na život brněnské vyšší, německy mluvící společnosti před první světovou válkou) a udržoval rozsáhlé kontakty s německými spisovateli, včetně, kupříkladu, Thomase Manna, který jej také v Brně navštívil. Byl příkladem takzvaného asimilovaného žida: psal verše třeba i o Vánocích či na oslavu narozenin T. G. Masaryka. Oženil se se svojí, německou, studentkou. Jeho židovství mu připomněl až nacismus. A poté, co se s ním žena rozvedla, musel nastoupit do transportu a zemřel v koncentračním táboře.

Kompletní procházku s mapou a fotografiemi si můžete stáhnout ZDE.