OLDŘICH MIKULÁŠEK 1910–1985

Jednou z literárních osobností neodmyslitelně spjatých s Brnem je Oldřich Mikulášek, významný moravský básník a publicista druhé poloviny 20. století, autor lyrické existenciálně laděné poezie, která dodnes působí svým neklidem, konfliktním slučováním radostných a bolestných aspektů života a výzvou k jejich autentickému, intenzivnímu prožívání. Ačkoliv pocházel z Přerova, jeho životním útočištěm a inspiračním zdrojem se stalo Brno. Během svého života zde působil mj. v redakci Lidových novin a v Hostu do domu. Jako milovník vína s oblibou sedával ve zdejších hospodách a vinárnách, v nichž hledal inspiraci k psaní a bavil se se svými přáteli, například s Janem Skácelem, Ludvíkem Kunderou a dalšími.

Ve svých skladbách, jimž dominují motivy srdce, krve, dechu, vína a smrti, často tematizoval i Brno a jedinečné aspekty s ním spjaté (katedrála, červeň tramvají) či přímo promítal konkrétní místa jako Koliště, Dornych, Špilberk, Juliánov, Římské náměstí, Petrov a další. Poetická procházka po stopách Oldřicha Mikuláška vás zavede na některá z nich, především ale na ta, která jsou přímo spojená s životem básníka. Pokud si chcete při procházce přečíst nějakou tematickou skladbu vztahující se k Brnu, sáhněte po výboru z Mikuláškovy poezie Zelený chrlič.

Výchozím bodem procházky je Besední dům, bývalé sídlo literární revue Host do domu, v němž Mikulášek působil jako redaktor v letech 1957–1964 (1), odtud jdeme ulicí Solniční, dříve tu existovala oblíbená básníkova vinárna (2), přes Moravské náměstí pokračujeme až nad Koliště (3), které básník zachytil ve skladbě Když na Kolišti prší. Cestou do cílové zastávky procházíme prostorem, v němž se po část svého života Mikulášek pohyboval − chvíli bydlel v Kounicově ulici, poté na Kotlářské, později v Mášově ulici, ulicemi Bayerovou, Botanickou či Cihlářskou chodíval do práce, na procházky apod. Navíc v těchto místech pobýval i jeho přítel, básník Jan Skácel. Procházku zakončíme v ulici Mášová, kde stojí dům, do něhož se Mikulášek se svou ženou a synem nastěhoval roku 1968 a žil zde až do své smrti (4).

Kompletní procházku s mapou a fotografiemi si můžete stáhnout ZDE.

Když na Kolišti prší

– znáte ten šum –

všechno listí se hned rozpovídá,

a každý cit, sotva se rozhořel,

vám aspoň drobná kapka hlídá

studenou hlavní a zrovna k duši přilne

– znáte ten lesk –

jak pod svítilnami

se brání nočním chmurám plášť,

a všichni lidé náhle průsvitní

a všichni lidé náhle každý zvlášť,

snaží se stopu těm ostatním splést