IVAN BLATNÝ 1919–1990

Ivan Blatný, syn Lva Blatného, prožil v Brně prvních 29 let života. V tomto období napsal čtyři básnické sbírky, ve kterých právě Brno hraje podstatnou roli. Do roku 1942 jeho tvorba nesla rysy sentimentální seifertovsko-nezvalovské poetiky. Pak se Blatný stal členem Skupiny 42 a jeho styl získal svou civilnost a strohost. Tento zlom můžeme sledovat mezi sbírkami Melancholické procházky (1941) a Tento večer (1945). Po nástupu komunismu vycestoval jako delegát do Velké Británie, do vlasti se už ale nevrátil. Po krátké době byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde strávil většinu života v exilu. Dodnes není úplně jasné, jestli byl Blatný skutečně nemocný nebo mu tento způsob života jen vyhovoval.

Ústředním místem v životě i tvorbě mladého Blatného byl Obilní trh, č. p. 4. Zde také začíná naše procházka (1). V prostorném čtyřpokojovém bytě v horním patře nad římsou žil básník až do roku 1948, poté emigroval do Británie. Narodil se nedaleko na Veveří v domě U Šilhanů. Ivan byl synem dramatika Lva Blatného a Zdeny Blatné, rozené Klíčníkové. Její rodině vděčil za nemalý majetek, díky kterému se mohl mladý básník oddávat bohémskému životu. Blatný neměl lehké dětství. Když měl 11 let, zemřel mu otec, matka zemřela o tři roky později. O jeho výchovu se pak ne vždy úspěšně starala babička. Na Obilním trhu s Ivanem Blatným několik měsíců bydlel Josef Kainar a navštěvoval ho tu i Jiří Kolář. Vztahy mezi umělci však nebyly bez problémů, chudý a levicově orientovaný Kolář těžko snášel Blatného měšťáctví a s Kainarem se Blatný rozhádal kvůli ženě.

Tato roztržka se promítla i do následujících let. Ženy byly vůbec pro Blatného, který byl velmi pohledný, osudovým tématem. Sám se nechal ve 22 letech slyšet, že jich měl téměř sto. Jedna z jeho milenek, Věra Kalábová, žila jen o dvě ulice dál na Grohově. Od roku 1932 pravidelně navštěvoval Brno Vítězslav Nezval, který osiřelému chlapci v mnohém nahradil otce. Nezval nejenže podporoval Blatného v psaní, ale také ho uvedl do společnosti brněnských umělců, hospod a nevěstinců. Zahrada ve vnitrobloku je tím pravým místem pro četbu básně „Osmá“ ze sbírky Tento večer. Vjezd do klidného prostoru plného stromů a květin bývá odemčen, můžeme tedy zažít autentickou atmosféru a pocity jako v Blatného verších (2).

Po ulici Údolní projdeme přes Husovu na Solniční a po chvíli dojdeme na roh České a Veselé, kde i dnes najdeme optiku, kterou Blatný vlastnil (3). Tento prosperující podnik zajistil, že mladý Blatný nemusel nikdy skutečně pracovat. Téměř naproti je štíhlá funkcionalistická budova kavárny Avion, odkud svou optiku Blatný s přáteli a sklenkou v ruce sledoval a údajně objednával pití pokaždé, když viděl vstoupit zákazníka (4). Na tomto místě naše procházka končí, mohli bychom ale klidně pokračovat po ulici Česká, svého času nedělním korzu brněnských Čechů, na náměstí Svobody, kde v podchodu po pravé straně býval podnik, kam ještě nezletilý Blatný chodil tvořit a opíjet se (5), místo aby seděl ve školní lavici gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Těžko bychom hledali v Brně místo, které by Blatného neovlivnilo, zmiňme aspoň ještě ulici Plotní, kde se scházeli mladí autoři fascinovaní surrealismem, nebo Ústřední hřbitov, kam Blatný často chodil a kde je i pochován.

Kompletní procházku s mapou a fotografiemi si můžete stáhnout ZDE.