Fotografické žánry
Obrázky se po kliknutí zvětší v novém okně
prohlížeče IE, v Mozille pak v nové záložce!
3. díl
6. Fotografujeme celebrity i domácí mazlíčky
Na počátku je touha dokázat to samé co fotograf, jehož snímek vidíme vystavený v galerii anebo otištěný v prestižním obrázkovém časopise. A jako u každého povedeného díla nás napadne – vždyť to nic není, to dokážu taky! Vezmu foťák, zmáčknu spoušť... a nic. Očekávaný výsledek se nedostavil! Bodejť by taky jo, on totiž ten mistr fotograf musel k námi obdivované fotografii ujít pěkný kus cesty!
Obr. - 1a - Novinář při práci
Pakliže jsme se propracovali až k této části slabikáře, máme vyřešeno několik věcí. Víme cosi o historii fotografie, koupili jsme si fotoaparát a hlavně – máme chuť fotografovat. Abychom se vyvarovali nesmyslného fotografování všeho, co vidíme, je tady díl o fotografických žánrech. Po jeho nastudování bychom se měli v žánrech orientovat a hlavně – měli bychom mít alespoň základní znalosti o tom, jak jednotlivé žánry zvládnout.
Ještě než se pustíme do rozdělení žánrů, řekneme si pár slov o zaměření každého fotografa.
Dobrý fotograf s dobrým fotoaparátem musí umět vyfotit všechno a dobře, myslí si laická část veřejnosti. Je to pravda jen do jisté míry. Kdo se fotografováním zabývá vážně, má samozřejmě nastudovanou techniku jednotlivých žánrů a skutečně dovede vyfotit pěknou krajinu, portrét anebo sportovní snímek o třídu lépe, než fotoamatér bez alespoň základní teoretické průpravy. Ani profesionál nicméně nenafotí všechno ve špičkové kvalitě a to z prostého důvodu – nemá na to vybavení.
Těžko budeme požadovat od sportovního fotoreportéra, vybaveného sadou teleobjektivů s vysokou světelností a schopností bleskurychlé reakce , aby vyfotil makrosnímek dvoumilimetrového broučka tak špičkově, jako jeho kolega fotograf vybavený sadou makroobjektivů s kruhovým bleskem a trpělivostí na broučka si počkat. Dobrý fotograf umí samozřejmě vyfotografovat cokoliv a většinou i dobře, ale v jedné oblasti je prostě přeborník.
A poněvadž stojíme na začátku cesty, vyzkoušíme si všechny její směry. Určitě se najde jeden, který nás zaujme víc než jiné a budeme se v něm zdokonalovat tak dlouho, až k překvapení svému i svého okolí uvidíme svůj snímek na výstavě nebo v časopise (byť nebude zrovna prestižní).
Žánry na Wikipedii
Rozdělení žánrů
Základní žánry jsou: portrét
krajina
reportáž
sport
architektura
zátiší
makro
Každá kategorie má své podkategorie a některé se navzájem mísí. Je portrét taviče u vysoké pece ještě portrét anebo už reportáž? Odpověď na tuto otázku necháme teoretikům, pro nás se podstatné, co vypovídá fotografie taviče. Neboť každá fotografie by měla vyprávět o tom, co se na ní děje.
Portrét
Také portrét lze rozdělit na jednotlivé kategorie. Fotografovat můžeme člověka při práci a v jeho pracovním prostředí (učitele ve škole, dopravního policistu na křižovatce, úředníka u počítače, doktora při vyšetřování pacienta, pekaře při vytahování rohlíků z pece anebo prodavačku za lahůdkovým pultem supermarketu) a získali jsme tak portrét charakteristický neboli pracovní. Je třeba si ovšem ohlídat, aby člověk na fotografii převažoval!
Fotografování těchto portrétů má svá úskalí – ne každý člověk jmenovaných profesí nám dovolí fotit jej bez předchozí domluvy. A když se budeme chtít domluvit, padne většinou otázka – k jakému účelu fotka bude? Pokud spolupracujeme s tištěnými médii a fotíme pro objednaný článek, je odpověď nasnadě a jen málokdy se setkáme s nesouhlasem. Jestliže objekt nesouhlasí, je nutno jej respektovat!
Obr. 1 - Pekař a jeho výrobky
Pokud zajímavou profesi dělá někdo známý či příbuzný, většinou souhlasí, zvlášť když mu slíbíme fotku dodat buď elektronicky nebo dokonce na papíře. Svůj slib bychom měli splnit, jinak se může stát, že příště budeme mít po žížalkách!
Pracovní portrét můžeme pořídit i doma – poprosíme maminku nebo manželku, jestli ji můžeme vyfotit při vaření nebo žehlení, případně při jiné činnosti a pochybuji, že odmítne.
Tady už nám kategorie portrétu pracovního splývá s portrétem rodinným. Jistě nebudou mít členové naší rodiny nic proti fotografování ve skupince při návštěvě tetičky a fotografie budou přímo vyžadovat při rodinných oslavách (to už ale předbíháme k reportáži).
Při sestavování rodiny pro skupinový snímek se řídíme několika pravidly: dominují rodiče a budou tedy uprostřed, děti stupínkovitě do obou stran (pokud je jich více).
Obr. 2 - Kuchař a jeho království
Sestava může být zleva doprava od nejmenšího k největšímu – kreativitě se meze nekladou. Fotografovaní by vždycky měli mít přirozený a uvolněný výraz, o úsměvu nemluvě. A pokud chceme být na fotce taky, použijeme stativ – umístíme na něj fotopřístroj, nastavíme samospoušť a včas se zařadíme na místo, které jsme si vyhradili předem.
Obr. 3 - Úsměvů na fotografii není nikdy dost!
Fotografujeme děti
Do kategorie portrétů nepochybně patří děti. Do věku, než začnou před namířeným objektivem pózovat, jsou objektem velice vděčným. Jelikož nemají potuchy, co ta lesklá kovová věcička vyrábějící blesky znamená, tváří se naprosto přirozeně. Úplně ideálního stavu dosáhneme při fotografování dítěte zaujatého hrou nebo hračkou. Budeme muset sestoupit z výšin dospěláků na jeho úroveň, odměnou nám pak budou autentické a neotřelé snímky.
Při fotografování dětí bychom se měli vyvarovat nevhodných záběrů například dítěte sedícího na záchodě (na rozdíl od některých rodičů, pro kterým taková fotka připadá vtipná či humorná, působí na nezúčastněného poněkud trapně), dítěte schválně umatlaného od jídla (platí totéž, co u záchodu), případně nahastrošeného do různých „módních“ doplňků, což samozřejmě neplatí o maškarním bále.
Obr. 4 - Dětský maškarní bál
Tradičně dobré fotky vznikají při větších akcích, jako je již zmíněný maškarní bál anebo sportovní klání (raději však rekreačního charakteru, kde se nebojuje na život a smrt!).
Obr. 5 - Sportovní fotografie
Při fotografování akcí, kde se zúčastňuje víc lidí (např. masopustní průvod, dětské soutěže, hasičské soutěže) je vhodné udělat hromadné foto všech účastníků. Při větším počtu uděláme sestavu několika řad – největší utvoří zadní řadu, menší prostřední, nejmenší první. A ještě někdo si může lehnou úplně dopředu. Při fotografování je třeba vidět všechny obličeje, nikdo by neměl být schovaný. Dosáhneme toho jednoduchým pokynem – každý jedinec ve skupině musí vidět fotografa, pak fotograf vidí všechny. Vyplatí se udělat několik snímků za sebou, protože na některém zjistíme, že nám někdo mrknul zrovna v okamžiku stisknutí spouště, odborně se tomu říká, že spí.
Další důležitou složkou focení skupiny lidí je nálada při focení. Dosáhnout jejich uvolnění a naladit je do úsměvu je úkolem fotografa! Je to jen otázka verbální komunikace, už při rovnání skupiny můžeme prohodit pár optimistických poznámek a při focení například větu – uděláme to třikrát, protože pokaždé někdo mrkne, takže jednou, podruhé... třetí fotka se určitě povede.
Obr. 6 - Poněkud rozházené společné foto
Na závěr poděkujeme za trpělivost, že chvilku postáli a jen málokdy se stane, že i fotografovaní poděkují fotografovi, který od této chvíle bude mít plné ruce práce – ale tak už to na světě chodí...
Každá, nejen rodinná fotografie nabývá významu přibývajícími roky – děti dospívají, rodiče taky -:) a po čase se většina z nás ráda podívá, jací jsme za mlada byli krásní...
Portrét ateliérový
S klasickým portrétem jsme se setkali všichni – jedním z nejčastějších je podobenka na průkazech. Znáte to – potřebujete fotku na občanku nebo řidičák, zajdete do prvního fotolabu anebo fotoautomatu, zatváříte se fotogenicky, zableskne to a ta chvíli držíte v ruce obrázek 3x4 cm... no ano, jste to vy.
Že se v zrcadle vidíte jinak? A dokonce dost jinak a lépe? Nedivme se, takhle vypadáme (všichni) vždycky, když se zatváříme fotogenicky! Co s tím? V případě průkazového fota nic nenaděláme. Nechtějme od fotografa, aby si s námi hrál půl hodiny a nechal nás za nepatrný peníz (z jeho hlediska) vybrat z deseti možných variant našeho ctěného obličeje! (Těm, kteří tak činí, se hluboce omlouvám.) Buď se zkusíme vyfotit ze stativu samospouští sami (s nevalným výsledkem), nebo někoho požádáme, aby nás vyfotil (výsledek bude spíš nejistý), anebo necháme na hlavě. Ten řidičák nebo občanku stejně ukazujeme sporadicky a směrodatná je podoba faktická, nikoliv umělecký výsledek. Uspokojivého výsledku naopak chceme dosáhnout při fotografování svého kamaráda nebo ještě lépe kamarádky, známého či známé anebo kohokoliv s výraznými rysy tváře. A jak na to? Možností je několik. Umožní-li nám někdo fotografovat v profesionálním ateliéru, nebudeme váhat. Přinejmenším osvětlení je zde vyřešeno. Nedělejme si však iluze, amatéry ve svém draze vybaveném ateliéru nevidí jeho majitelé rádi a tak budeme volit možnosti dosažitelné. Více o vybavení fotoateliéru zde!Obr. 7 - Klasický ateliérový portrét (a velmi dobrý!)NahoruFotografujeme venku
Dobrý portrét pořídíme prakticky v jakémkoliv prostředí, kde je alespoň trochu světla. Zní to možná jako protimluv, na obrázku 8 vidíme ateliér plný světla a teď najednou stačí světla jen trochu?
Portrét (raději kamaráda či známého) můžeme pořídit například v oblíbené hospůdce, která zrovna neoplývá světelným festivalem. Obličej fotografovaného by měl být nicméně osvícený alespoň tak, abychom mohli fotografovat třicetinou sekundy. Při delší expozici hrozí, že přístroj neudržíme v klidu a snímek bude neostrý a tím pádem na vyhození.
Působivý portrét můžeme vyfotit venku, večer na lavičce pod lucernou. Budeme zřejmě muset použít stativ a exponovat třeba i jednou sekundou – pokud bude portrétovaný (á) schopen tu vteřinu vydržet bez hnutí, což se myslím dá zvládnout.
V přírodě a vůbec venku lze portrét pořídit relativně snadno. Nákladné ateliérové osvětlení nám tady nahrazuje slunce a jeho paprsky, nejlépe filtrované oblaky. Přímé slunce a zvláště polední, kdy jej máme téměř nad hlavou, napáchá na fotografiích víc škody než užitku – paprsky nadělají v obličeji stíny a dobře exponovat takový snímek dělá problémy i kvalitnímu přístroji, o dodatečné práci v editoru nemluvě.
Obr. 8 - Profesionálně vybavený ateliér
Jak tedy postupovat? Pokud fotografujeme někoho známého, posadíme se někam do klidu. Zkontrolujeme si pozadí za hlavou, protože i když portrét děláme krátkou ohniskovou vzdáleností, abychom měli ostrý pouze uvažovaný objekt, pozornému divákovi neunikne, že v pozadí cosi ruší – drátěný plot, betonový sloup, přecházející lidé... ideální pozadí je zeď, kulisa keřů v parku, ale žádný chaos!
Pozadí by mělo být neutrální vizuálně i barevně. Jestliže fotografujeme zrcadlovkou s možností ovládat ji dálkově, upevníme přístroj na stativ, umístíme jej proti objektu, zaostříme na obličej a nejlépe na oči, posadíme se vedle stativu a s člověkem před sebou pokládosíme. Různě, na různé téma. Při troše naší šikovnosti dosáhneme toho, že nám předvede celou škálu emocí – od vážné tváře přes údiv, úsměv a smích až ke smutku v okamžiku kdy mu oznámíme, že focení je skončeno.
Celou dobu našeho rozhovoru jsme dálkovým ovládáním mačkali spoušť a protože máme třicet až čtyřicet závěrů, několik podařených určitě vybereme ke spokojenosti naší i našeho známého či známé. Disponujeme-li „jen“ kompaktíkem a bez stativu, zkusíme dosáhnout stejného efektu focením z ruky. Je ovšem potřeba mít fotopřístroj nastavený tak, abychom se jím nemuseli zabývat, čili ostřit a podobně. Člověk před námi zkrátka musí nabýt dojmu, že si jen tak povídá a ten naproti holt občas zmáčkne spoušť foťáku... Na fotografování můžeme přibrat známého nebo kamaráda, který se s portrétovaným bude bavit místo nás a my se můžeme soustředit na práci. To je možná ještě lepší způsob, než popsaný výše.
Při fotografování venku si můžeme vypomoci zabudovaným bleskem, který nastavíme na režim nuceného blesku, takže při každé expozici vyjde záblesk. Ten se v denním světle skoro ztratí, ale obličej fotografovaného decentně přisvítí a projasní (pokud ho nefotíme z půl metru, v tom případě mu na tvářích vyrobíme parádní přepaly!).
Stejný postup zvolíme v interiéru, třeba doma. K nasvícení použijeme obyčejnou lampu, na pozadí by neměly být ostré stíny a domácí prostředí napomůže k dokonalému uvolnění našeho modelu.
Fotografujeme celebrity i domácí mazlíčky
Nabízí se otázka jak postupovat při focení někoho v případě, že s ním ani nemůžeme promluvit – například známého herce, zpěváka a podobně. Ani tady nemusíme mít obavy. Určitě nebudeme sami, kdo chce získat fotku celebrity a tihle lidé se většinou dovedou tvářit příjemně. I tady platí – kdo opravdu umí, nedělá mu problém nechat se vyfotit i amatérem na rozdíl od hvězdiček, které neumí nic a dělají drahoty...
Obr. 9 - Ačkoliv hvězdy, zapózovali na okamžik ochotně
Podrobný návod jak udělat portrét na profesionální úrovni je popsaný Digimanii.
Tato kapitola je trochu obsáhlejší, protože člověk na fotografii je stěžejní téma. Žijeme mezi lidmi a některé z nich chceme si zachovat v současné podobě. Jak lidé reagují na různé vypjaté situace je vděčné téma fotografie a zachytit lidské emoce, ať už kladné (úsměv, smích, radost) anebo záporné (zlost, vztek) je pokaždé kus fotografického umění.
Ještě na jednu kategorii portrétů nesmíme zapomenout a to jsou zvířata, ptáci a hlavně domácí mazlíčci. Nepřebernou studnicí námětů najdeme v zoologické zahradě. Je třeba si na její prohlídku vyhradit dostatek času, poprosit ostatní členy rodiny, případně skupiny, aby na nás chvilku počkali ve chvíli, kdy budeme portrétovat třeba tygra – pokud nebude spát. Nebudeme jej pochopitelně zbytečně dráždit, na druhé straně zmáčknout spoušť ve chvíli, kdy pořádně zařve a jsou vidět všechny jeho zuby znamená mít ve foťáku unikátní snímek (protože kdy takový tygr v ZOO pořádně zařve, že?)!
To vyfotit dravce, jenž v poklidu sleduje pestrobarevné postavičky za pletivem jeho voliéry je daleko jednoduší. Ten se sice skoro nehýbe, ale většinou je zase daleko, musíme si jej hodně přiblížit objektivem...
Obr. 10 - Dravec
Na závěr pár slov o již zmíněných kočkách, psech a různé další havěti, chované v našich domácnostech. Máme je na očích stále a jejich emoce bychom měli trochu znát . Snad kromě želvy můžeme vypozorovat u kočky chvíle, kdy je ve střehu anebo v ospalém poklidu. Totéž platí – a možná v daleko větší míře – o psech.
Obr. 12 - Čekám, kdy půjdeme na tu slíbenou procházku!
Je ovšem nutné znát svého psa a poznat jej můžeme pouze a jenom bedlivým a dlouhodobým pozorováním. Což platí v podstatě o všem, co se chystáme fotografovat. Jako například o krajině, té se budeme věnovat v příští kapitole.
Odkazy: Kniha "Začněte fotografovat" od profesora JánaŠmoka v elektronické podobě ve formátu PDF.
Něco o portrétní fotografii na PALADIX
Fotografování lidí na DIGIMANII
První kroky při focení portrétů na www.fotografové