2010

Tak a je tu nová sezóna. Ve Zdeňkově dílně je připravená třistaosmdesátka, od pohledu vítězný stroj a vedle právě dosychá čerstvě natřený rám dvě a půle. Píše se začátek dubna a trať v Kramolíně se ocitá v myšlenkách plných nedočkavosti. Plnění plánu zimních prací klape na minuty, nikde žádná rezervička, ani hodinka. Práce, dům, .. motorky. Snad bude Kramolín zaslouženou odměnou.

Týden před soutěží se vyskytla možnost za výhodných podmínek si otestovat nový okruh na Slovensku. A tak Zdeňkův červený Transit vyráží do Bratislavy se stroji silničními. Sny o pohodovém rozježděníčku rozhání proudy deště. Provlhlý závodník se po návratu pouští do závěrečných prací na kroskách. Týden před závodem zjišťuje, že půllitr neřadí. Není čas na hledání závady. Zdeněk se vrhá na dvěstěpadesátku, tvořenou zatím pouhým rámem. Co trvalo dny, musí trvat hodiny. V pátek svůj marný boj s časem prohrává. Poslední spásou je Karel Novotný, jeho ČZ 250 by měla být dokonce výkonnější než Zdeňkova. Číslo devatenáct se tak ocitá na zapůjčeném stroji. V neděli 11. dubna 2010 má být hnusně.

11. duben 2010 Závod Veterán Klasik

Předpovědi počasí nelhaly. Vzpomínky na loňskou jarní soutěž, kdy jsme se mezi rozjížďkami poflakovali na sluníčku do půli těla, byly něčím jako vzpomínkami na dávno zašlé mládí. Ráno sněhová metelice, teplota odpoledně někde kolem pěti stupňů.

Když jsme v tomto nečase dorazili na místo činu, spatřili jsme okolo motocyklu s číslem devatenáct skupinku motoristických nadšenců, hledících upřeně dolů na zem a do trávy. Nalézala se tam totiž pružinka od startovací páky. Nicméně jejím úspěšným nalezením činnost kolem Zdeňkova vypůjčeného motocyklu neskončila. Následovala celá soustava činností orientovaných na zapalovací systém. Jednou motorka jela o něco lépe než před tím, ale stejně furt blbě, někdy jela nejen blbě, ale dokonce ještě blběji. Asi pět minut před startem první jízdy motor zhasl docela.

Na Zdeňkově tváři lze vyhledat všechny možné výrazy, jenom ne nadšení. Rozmrzelá rozpačitost není myslím špatný výraz.

Kdyby k sakru šlapala jako ta prezidentova šedesátka v pozadí.

Čas mezi jednotlivými rozjížďkami byl vyplněn dílem nechutí k jakýmkoli přípravám na druhou jízdu, dílem hledáním závady metodou pokusů a omylů. V hlavě válce se vyměnilo asi pět svíček, na svíčkách dvě fajfky a výsledek je možno shlédnout

na fotografii vedle. Zdeněk sice všem sliboval, že se ten křáp sám ublafe ještě před pádem brány, nakonec ale přeci jen přijel na start. Třeba se stane zázrak. Na krátké reportáže z obou rozjížděk se můžeme podívat zde, ale předem připomínáme, že zázrak se nestal.Takže celkový závěr? Klid Zdeňku, v Horšáku už všem ukážeš, kdo je to Zdeněk Sedláček na pořádné mašině. Jinak mile překvapil nováček Mirek Novák (č.23) a další Pražák Julius Branda (č.49) uděl radost narušením dosavadního strakonického monolitu pohlednou pětistovkou JAWA.