2009

Závod veteránů, pořádaný 12. dubna, již nesl název Memoriál Václava Macha. Autoři startovní listiny sice jméno poněkud zkomolili, nicméně všem bylo dostatečně připomenuto, že i mistr tesař se někdy utne. Utnul se i Zdeněk ve čtvrtém kole první jízdy, ale počasí bylo krásné a moc pěkné byly i oba závody, po nichž následovaly jízdy a skoky sajdkár. Spolu se Zdeňkem jsme tak mohli zavzpomínat na vavříny, které před nějakým čtvrtstoletím Zdeněk nasbíral jako „mitfára“ v této luxusní disciplíně. Ale teď zavzpomínejme na Kramolín současný.

Čtenář, který si pozorně prohlédl obě Zdeňkovy jízdy, se jistě zeptá, jak dopadl závod ze začátku září. Čtenářovu zvědavost chápeme. Co se dá dělat, bylo to tehdy takhle: krásné poježděníčko v tréninku bylo předehrou k opuštění tratě během závodu pěšmo. Motocykl se zakousnutým řetězem se nedal ani tlačit. Zdeněk musel nejdříve pro nářadí, pak se vrátit na trať pro motorku, na místě kolo uvolnit a v horkém letním vzduchu stroj dotlačit do depa. A to vše v naději, že druhá jízda bude odměnou za utrpení v první rozjížďce. Prasklá, či spíše rozpadlá zapalovací svíčka, je však čímkoli jiným, než odměnou za utrpení. Kuriozita závady, která se na motocyklových soutěžích vyskytuje s pravděpodobností 1: 20 000 000, byla konečným zásahem do dlouhodobých úvah o pokračování v královské kubatuře 250. Ano, dvěpade je sice ta pravá „falťácká“ disciplína, nicméně práce na třistaosmdesátce se již dostaly do nového tempa. Sice Zdeňka letos neuvidíme na strrmém vrchu v Chýnově, zato se můžeme těšit na nové souboje bez děr v plynu. Trochu to vyvolává vzpomínky na čtyřiaosmdesátý, rychlý pohyb z 250 na 350. Tenkrát to byl tah nadmíru úspěšný. Třeba se silniční historie zopakuje v terénu. Držíme palce!