Zdeněk Sedláček v kategorii Veterán Klasik v letech 2007 - 2013
15. dubna roku 2007 se počasí vydařilo. Bylo hezky v celých Čechách. A bylo hezky také v Kramolíně.
Za Zdeňkem jsme přijeli až někdy kolem poledne, a vyhledat ho v tom blázinci strojů, stanů a karavanových přívěsů nebylo snadné. Zvláště když neměl u sebe mobil. Nicméně přálo nám štěstí a právě ve chvíli, kdy naše zraky upoutala sanitka, upoutala nás i postava v červeném triku, mířící ke dveřím ambulantního vozu. A byl to on.
Od rána jsme byli zvědavi, jak se dařilo v terénu borci, který nejraději drhne kolenem asfalt silničních okruhů. Robustní strupy tvořící krvavou jizvu u kořene nosu jasně naznačovaly, že to asi moc slavné nebylo. Zdeněk ale není žádná třasořitka. Vždyť co je to natlučený nos oproti naraženým žebrům z minulého roku? Ke startu prvního závodu v kategorii Veterán Klasik přijížděl zanedlouho s náplastí, která pod přilbou vypadala jako ozdoba zkušeného rváče.
Na snímku ze startu je vidět, že se Zdeněk nikam nehrnul. Hlava byla přeci jenom otřesená, to není žádná legrace, klepat s ní na výmolech a po dopadech stroje. A hlavně! Blížily se Hořice. Všech tři sta zatáček Gustava Havla se na Zdeňka těšilo jako malé holky. Bylo jasné, že opatrnost a klid budou duchem této jízdy.
Zaujali jsme místo pro fotografování u technické zatáčky, a tak se s návštěvníky této stránky můžeme podělit o snímky, jasně svědčící o technice, zkušenosti a rozvaze.
I na této sérii obrázků se můžeme pokochat elegancí a jistotou jízdy zkušeného jezdce. A jsou to také poslední snímky z tohoto závodu.
Právě když jsem přemýšlel, jestli nemám zaujmout jiné místo pro fotografování, upozornila mě manželka, že ti, co právě projeli, projeli už poněkolikáté. A bez Zdeňka. Myslím, že u Zdeňkovy kolébky to vypadalo asi nějak takhle.
První sudička určitě řekla, že to bude slušný a pracovitý člověk, prostě prima kluk.
Druhá pak dodala, a to je jasné, že propadne závodním tratím čehokoli, co má dvě kola a vlastní pohon.
A řekl bych, že třetí sudička, ano to je ta, co vždycky něco zkomplikuje, po určitém zamyšlení dodala: “Dost často ho bude zlobit řetěz.“
A v Kramolíně si na něj vzpomněla.
