O saunování

Saunování

Historie:

Historie lázně svými kořeny sahá až do hluboké minulosti. Už před 6000 lety Egypťané přikládali velkou váhu čistotě těla a všeobecně používali lázně. Egyptští kněží se během dne umývali čtyřikrát: dvakrát ve dne, dvakrát v noci. Protože všude měli překrásně zařízené lázně, přístupné pro každého. Náklonnost k lázni a masáži, střídmost v jídle napomáhaly Egypťanům udržovat štíhlou postavu a pomáhaly úspěšně se bránit předčasnému stáří. Egyptští lékaři toho času byli považováni za nejlepší na světě, a jejich umění při léčbě různých nemocí se téměř neobcházelo bez vodních procedur tj. bez lázně.

Staří Římané před více než 2000 lety, stavěli horké lázně a trávili v nich mnoho času. O tom, že byly ve velké oblibě, svědčí fakt, že se tu dohadovaly obchody a prováděla se politická rozhodnutí. Je zajímavé poznamenat, že místnosti pro pocení se vyhřívaly stejně, jako v současných ruských lázních a finských saunách: v rohu pec – ohřívadlo, na bronzovém roštu – kameny nad rozžhaveným uhlím. Existovaly také místnosti se suchou a vlhkou párou. Ve starověkém Římě lázně fungovaly i jako prostředek na mnohé nemoci. Konkrétně vynikajícího řeckého lékaře a filozofa Asklépiada (124 př. n.l.) za jeho přízeň k lázeňské vodoléčbě dokonce přezdívali „koupáč“. Asklépiadés se domníval, že pro vyléčení nemocného je zapotřebí čistota těla, aktivní pohyb, pocení v lázni, masáž, střídmost v jídle i pití a procházky na čerstvém vzduchu. „Nejdůležitější je, - tvrdil Asklépiadés – ovládnout pozornost nemocného, zruinovat jeho sklíčenost, obnovit zdravé představy a optimistický vztah k životu“. Právě lázně zrovna vytvářeli podobné pocity u nemocného.

O ruských lázních psal ještě v roce 1758, Portugalec António Ribeiro Sanchéz – lékař ruské panovnice Elizavety Petrovny Romanovy, (tento traktát můžete najít v Moskvě v Leninově knihovně): „Já nedoufám, že se najde takový lékař, který by nepřiznal lázeň za prospěšnou. Každý jasně vidí, jak by byla společnost šťastná, kdyby měla netěžký neškodlivý a tolik účinný způsob, který by mohl ne jen zachovávat zdraví, ale léčit nebo tišit bolesti, které jsou tak časté. Já, z mé strany, jen jednu Ruskou lázeň, připravenou vhodným způsobem, počítám za způsobilou k přinášení tak velkého prospěchu člověku. Když pomyslím na množství léků a lékáren z chemických laboratoří, to kolikráte jsem si přál vidět, aby polovina nebo tři čtvrtiny těchto, vždy nákladně stavěných budov, se přeměnila na lázně Ruské, ve prospěch společnosti“. Na konci života, když odjel z Ruska, napomáhal Sanchéz otvírání ruských lázní ve všech metropolích Evropy.

Pokud jde o slovo sauna, soudí se, že je snad odvozeno ze slova sakna, díra v zemi, anebo ve sněhu (u Sámů). Přitom však nelze přehlédnout, že v Estonsku má teplovzdušná lázeň název saun a že všechny ostatní atributy této lázně znějí v estonštině podobně. Shoda finských a estonských teplovzdušných lázní není náhodná, oba národy mají za předky ugrofinské lovce a sběrače, kteří k Baltu a později i do Finska přitáhli odkudsi za Uralem. Je pravděpodobné, že předkové Finů si název pro stavbu pro horkovzdušnou lázeň – saunu – do Finska přinesli. Dnešní podoba sauny jako dřevěného srubu pochází přinejmenším z doby před 2 500 lety, kdy se v Pobaltí mohla teplovzdušná lázeň stavět z lépe opracovaných trámců podobě srubové zemnice či polozemnice. Umožnilo to jednak usazování nomádů coby zemědělců a chovatelů dobytka a zlepšené nástrojové technologie místní doby železné.

V pravěkém člověku sedícím kolem horkých plamenů anebo u sálající hromady kamenů zřejmě lze odvodit počátek cest horkého vzduchu po světě a také prvopočátek sauny. Jakmile člověk opustil teplé klima své africké kolébky a dostal se do chladnějších oblastí, jistě potřeboval teplo a podle toho jednal. Pravěký člověk nejenom ovládal tvorbu a manipulaci zdroje tepla – ohně, ale dovedl pravděpodobně „uzavřít“ horký vzduch do malého prostoru – do jeskyně či konstrukce chýše z větví. Jakkoli byl tento prostor stavebně primitivní, stal se předchůdcem celé plejády horkovzdušných lázní, tedy i sauny. Stal se také nezbytným průvodcem člověka při jeho kočování po celé zeměkouli.

Tak se dá pravděpodobně vysvětlit trvalý vztah člověka k teplu, tedy i k teplovzdušné lázni. Zdá se, že právě reminiscence na vůni páleného dřeva, uložená v „prvobytných“ mozkových jádrech podporovala udržení paměti na historický způsob báječné tepelné stimulace fyziologických funkcí člověka ve zcela jiném životním stylu lidí moderní doby.



Postup saunování:

Saunování jako proces očisty a posílení organismu by mělo splňovat některá základní kritéria. Je až s podivem jak velmi nekvalitně a neodborně se většina lidí v naší zemi saunuje. Pravda, v našich zeměpisných šířkách se můžeme obhajovat tvrzením, že saunování není naší kulturní tradicí, ale proto by se měli návštěvníci pravidelně seznamovat se správným postupem saunování. Tím bychom předešli různým stížnostem na následné bolesti hlavy, nevolnost, závratě, vyčerpání apod. K těmto nepříjemným stavům dochází především v důsledku neznalosti základních pravidel saunování. Vždyť sauna jako taková je určená především pro "povznesení ducha a posílení těla". To znamená, že saunování by mělo probíhat nenásilně, doprovázeno příjemnými pocity a následnou kladnou odezvou organizmu.

Před samotným vstupem do finské (suché) sauny by se měl každý návštěvník osprchovat a především se osušit, aby do samotného prostoru potní místnosti nevnikalo mnoho vlhkosti. Relativní vlhkost v potní místnosti by se měla pohybovat kolem 15 - 25% a průměrná teplota kolem 90 - 110°C, ale lze nalézt sauny i o teplotě 130 až 140˚C. Tyto hodnoty jsou důležité především z důvodu dobré snesitelnosti prostředí uvnitř potní místnosti. Doba pobytu v potní místnosti je velmi individuální a měla by se řídit především subjektivními pocity každého jedince. Pokud začínají člověka pálit boltce uší, špička nosu, lícní kosti, bradavky, konečky prstů, či se mu špatně dýchá, je nejvyšší čas potní místnost opustit nebo se přemístit na nižší lavici. Teoreticky by měl člověk v potní místnosti vydržet kolem 15 - 30 minut. Teprve po této době se totiž teplota tělesného jádra zvýší asi o 1,5 - 2 °C a začíná docházet k ničení choroboplodných zárodků a virů. V podstatě si uměle vytvoříme zvýšenou teplotu. Dobré je také provádět během pobytu v potní místnosti automasáž nebo minimálně drhnutí povrchu těla různými, k tomu účelu uzpůsobenými pomůckami (masážní kartáče, žínky, houby apod.). Tato činnost pomáhá otevírat kožní póry a vyplavovat nečistoty z kůže a podkoží. Zároveň urychluje pocení a tím i zlepšení termoregulace. Dále zlepšuje průchodnost dýchacích cest. Póry se při pocení otevírají a čistí, pleť se zkrášluje, ale pouze za předpokladu, že se nevynechává zchlazovací lázeň. Pokožka se rychleji obnovuje, je hebká na dotek a zpomaluje se proces stárnutí pleti. Nejlepší poloha pro pobyt v potní místnosti, když to dovoluje prostor a místo, je pozice v leže, případně v sedě tak, abychom nohy měli na stejné lavici, na které sedíme, to znamená přibližně ve stejné výšce, jako sedíme. Klasický a často prováděný sed v podobné pozici jako bychom seděli na běžné židli není příliš vhodný. Může zde docházet k velkému rozdílu teplot mezi chodidly a hlavou saunujícího se člověka. Tento rozdíl teploty dosahuje i několika desítek °C. Takový rozdíl teploty není pro lidský organismus přirozený a dochází k velkému namáhání termoregulačních mechanismů. U některých jedinců se proto může tato nedostatečnost projevit závratěmi, nevolností nebo bolestmi hlavy. Před vstupem do ochlazovacího bazénu se můžeme napřed osprchovat (vhodnější ale je jít rovnou do bazénu, protože sprchováním snížíte ochlazovací ráz a hlavně v zimních měsících už potom do bazénu nevlezete protože vám bude zima, samozřejmě další kritérium jsou prostorové a hygienické možnosti ochlazovacího procesu). Do ochlazovacího bazénu vstupujeme s rozvahou a pozvolna. Není příliš vhodné do bazénu rovnou skočit. Toto platí především pro starší osoby, ale také pro některé sportovce. Dochází zde ke skokovému nárůstu krevního tlaku. V některých publikacích je uváděno až 360 torů. V ochlazovacím bazénu bychom měli projít třemi postupnými režimy.

Ihned po vstupu do bazénu nám začne být chladno. Cévní kapiláry v podkoží jsou roztažené a nastavené na režim co největšího odvodu tepla. Po vstupu do studené vody se začnou rychle stahovat a doslova vtlačovat krev z podkoží do vnitřních orgánů. Dochází k takzvané "masáži" vnitřních orgánů a vyplavování různých možných usazenin do krevního řečiště. Důležité je si v bazénu rychle ochladit i hlavu aby nevznikaly mezi nohama a hlavou velké teplotní rozdíly.

Zde nastává druhá fáze, kdy nám přestane být ve vodě chladno a cítíme se příjemně. Pocitu komfortu můžeme také napomoci tím, že se ve vodě nebudeme pohybovat. Vrstvička vody těsně kolem těla se ohřeje, únik tepla z organismu není tak razantní a chlad se zdá být snesitelný. 

Teprve ve třetí fázi, kdy nám opět začne být chladno vystoupíme z bazénu a ještě chvíli posedíme venku. 

Potom přejdeme do odpočívárny, kde se zabalíme do prostěradla, županu nebo deky a v klidu, nebo příjemném hovoru nad sklenicí nějakého dobrého pití (může být i mírně alkoholické, pivo, víno, (pozn. mírně alkoholický nápoj výrazně umocňuje pocení) posečkáme až pominou veškeré průvodní jevy, jako např. pocit chladu, pocení, mírné závratě apod. Organismus se postupně vrací do běžného provozního režimu. Tato fáze může trvat 10 - 30 minut. Teprve potom celý postup opakujeme. Opakovat celý proces by se měl 3x až 4x, celková doba saunování trvá přibližně 2,5 - 3 hodiny.

Pokud se celý proces saunování provádí odborně a s citem, je výsledkem příjemný pocit uvolnění a lehké únavy.


Účinky finské (suché) sauny:

- zvyšuje odolnost organismu vůči běžným infekcím 

- podstatně zlepšuje a posiluje činnost srdečního svalu

- urychluje vylučování toxických (odpadních) látek z organismu

- zlepšuje prokrvení tkání a zpomaluje proces stárnutí pleti

- pomáhá při celulitidě (tzv. pomerančového efektu)

- blahodárně uvolňuje svalového napětí a mírní bolesti kloubů

- zlepšuje termoregulační mechanismy

- pomáhá při odbourávání stresu a zbavuje celkové vyčerpanosti


Kdy je saunování nevhodné nebo zakázané:

- po nadměrné vyčerpávající tělesné nebo duševní námaze

- po vydatném jídle nebo nalačno

- u žen v období menstruace

- osoby trpící cévními a srdečními nemocemi, mohou používat saunu po odborné poradě se svým praktickým lékařem 

- každý návštěvník ji podstupuje na vlastní  nebezpečí

- do sauny je vstup zakázán osobám, které trpí příznaky akutního onemocnění zejména horních cest dýchacích, se zvýšenými teplotami, kašlem, rýmou, průjmem,       bolestmi  hlavy, malátností, dále   osoby nemocné kožními vyrážkami, otevřenými hnisajícími ranami, přenosnými chorobami či osobám, v jejichž blízkosti se vyskytla  přenosná nemoc

- do sauny je vstup zakázán osobám v podnapilém stavu nebo pod vlivem jiných návykových látek

Podřízené stránky (1): MUDr. Antonín Mikolášek
Comments