První skupina je tvořena davy dojatými již samotným pocitem geometrické blízkosti svatého otce. Jsou ochotni vystát jakkoli dlouhou frontu, aby se dostaly pod svatopetrskou kopuli, a to do největší blízkosti hlavního oltáře. S pocitem, že u božího soudu nemůže být lepšího vysvědčení, než dekret o osobní návštěvě Vatikánu. Nahlédnutí do garáže papamobilu by pak byli ochotni popisovat po zbytek života jako nejjasnější zjevení.Druhá skupina je naplněna touhou dostat se pod strop sixtinské kaple a o svůj kulturní zážitek se do konce svých dnů dělit s kýmkoli a kdekoli, a to většinou dlouze.

Třetí skupina pak nejistě postává na okraji nádvoří, střídavě se dívá buď ke chrámu svatého Petra nebo do plánu města. Většinou využívá stínu prostor, vyobrazených na této stránce vlevo. Vzhledem k množství turistických lákadel se rozhoduje mezi dvěma variantami. Věnovat se Vatikánu a na závěr římské turistiky proběhnout od Kolosea přes římské fórum ke Kapitolu nebo si vyfotit svatopetrské nádvoří, a v klidu se vydat k nejbližším jiným pamětihodnostem. To znamená směrem k blízké řece k Andělskému hradu. Z jeho hradeb bude mít Vatikán jako na dlani.

Chování třetí skupiny lze považovat za dostatečně rozumné. Vždyť nedaleko je Pantheon, Fontána di Trévi, Piazza Navone…… a nejkrásnější pohled na chrám svatého Petra je stejně zase z Palatínu.