Z římských božích stánků je bezesporu nejznámější chrám svatopetrský. Je nejvýznamnějším turistickým lákadlem nejen pro katolické poutníky, ale i pro většinu návštěvníků bez ohledu vyznání. Kopule a věže s křížem však můžeme nalézat nad římskými střechami neustále. Na gotiku je věčné město skoupé. To ostatně celá pravlast románského stylu .Řím je bohatý na barokní kostely, ty však dobře známe třeba ze Solnohrad, z Prahy nebo z Manětína. Jejich návštěva je sice hodnotným zážitkem, nicméně pokud nejsme v Římě na dvouleté zahraniční stáži, vyplatí se mezi římskými kostely vyhledat takové, které se nepodobají nejen ničemu známému z domova, ale ničemu známému odkudkoli.

Jedním z nejkrásnějších kostelů v Římě je bazilika di Santa Maria Maggiore, chcete-li česky chrám Panny Marie Větší, či ještě češtěji Panny Marie Sněžné. Podle pověsti se zde někdy v polovině prvního tisíciletí, důležité však je, že to bylo v srpnu, zjevila panna Marie kterémusi římskému biskupovi a požádala ho, aby na místě, kde napadne ráno sníh, nechal postavit boží stánek. Sníh napadl, a dnes si každého 5. srpna Římané připomínají tuto událost bohoslužbami, prováděnými na počest letního sněžení v chrámu postaveném právě na přání bohorodičky. Přes mohutnost stavby působí kostel značně jemně až křehce a nese v sobě něco z Benátek a vůbec něco severnějšího. My jsme měli to štěstí, spatřit zde bohoslužbu, věnovanou italským ozbrojeným složkám. Italové umí nosit uniformu, a to bez ohledu na nepříliš vysoký respekt, který italská armáda získala na evropských i světových bojištích. Bylo to krásné divadlo, na uniformách ani smítka a bohatým interiérem se za vůně kadidel nesly italské modlitby, zakončené mezinárodním AMEN.