Pantheon
V dobách, kdy dějiny zadělávaly na narození božího syna, dospívala římská společnost k logickému poznání, že chobotnici protekce lze zlikvidovat pouze krvavou občanskou válkou. Senátorská šlechta, přeplněná nenávistí k silám, které jí zbavily protekčních výsad, třásla se strachy před jedincem, podporovaným armádou a tolerovaným pirátskou mafií.
Lid, unavený občanskými válkami, začínal být sytý chlebem a nadšen stoletými hrami. Každý patricijský žrout chtěl zpátky ke státnímu korytu, ale každý měl také na paměti nedávné krvavé čistky.Potajmu se sice šuškalo, že po božském Augustovi nastoupí opět systém starých „demokratických“ pořádků, nicméně úvahy o Octaviánově nástupci byly hlavním chodem na stole politických drbů. A adeptem číslo jedna byl Marcus Agrippa. Octaviánův generál, požívající přízeň císařovu i přízeň lidu. A kromě her se přízeň lidu získávala také viditenými stavbami. Veliká přízeň velmi viditelnými.
Marcus Agrippa sáhl hluboko do kapsy.
Představte si válec o průměru 43 m a výšce o hodnotě poloměru. A do něj na těsno vsazenou kouli. A na vrcholu té koule desetimetrovou kruhovou díru.
Pantheon je však nejen vrcholným dílem světové architektury, je i vrcholným dílem politického oportunismu. Doba si to vyžádala. Nebyl věnován jednomu bohu, ale hned bohům všem. Proto ta koule. Každý bůh je stejně daleko od středu, každý je stejně daleko od otvoru do nebes.
Po Augustově chrámu, zasvěceném Martu Mstiteli, zbyly jen čtyři sloupy s kusem arkády. Po Caesarově chrámu, vystaveném na počest Venuše Rodičky, zbyly jen sloupy tři. Držící tvar pomocí zrezivělých obručí.
Římský Pantheon však zůstal nejzachovalejší antickou památkou.
Sloužil nejdříve všem bohům, později všem svatým.
Slovo "pantheon" znamená jakési portfólio společností uznávaných celebrit.
Jak by asi vypadal současný pantheon český?
Určitě by tam nechyběl Jágr ani Franz Kafka.
A hluboko do kapsy by nesáhl jedinec, ale daňový poplatník.
