Forum Romanum
Návštěva Říma bez návštěvy nejstaršího římského fóra by byla zbrklým turistickým manévrem. Tady se tvořily římské dějiny a tady nalézáme ruiny tisícileté historie.
Forum Romanum vzniklo jako centrum veřejného dění zhruba v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem. Vysušením bažin mezi římskými vrcholy vznikl prostor, polohově spojující aristokratický Palatin a náboženský Kapitol s pahorky obývanými prostými Římany. Jednalo se o rozhraní mezi Římany s průkazem původu a Římany bez rodokmenu. V místě původních blat začaly růst chrámy zasvěcené bohům i božským příznivcům, veřejné stavby pro náboženské obřady i světské politikaření. Tak jako se zde vyděšení a zoufalí Římané radili o dalším postupu proti vítězivšímu Hannibalovi, tak se i zde nadutí Římané radili o způsobu konečné likvidace Kartága. A tak, jak rostl význam a velikost římského impéria, vzrůstala i stavební velkolepost. Architektonický řád bychom zde však nenašli ani v době antických novostaveb, ani dnes, v době antických ruin. Pokud si k návštěvě zvolíme počáteční jaro, můžeme se tajuplné atmosféře těchto prostor věnovat bez projevů tísně v tlačenici. Za nejkrásnější považujeme odpolední prohlídku od východu na západ.
1. Putování začíná od Kolosea a Konstantinova oblouku mírným stoupáním. Po levé straně se nachází Palatin s nádhernými borovicemi, pravá strana cesty je lemována řadou cypřišů a sloupy pozůstalými po chrámu Venuše a Rómy. Dojdeme k východní bráně Fora Romana, k pohlednému a přívětivému Titovu oblouku. Povídá se, že pravověrný Žid pod tímto obloukem nikdy neprojde. Ocelové ohrazení však znemožňuje si tuto pověru odzkoušet. Titův oblouk byl postaven na oslavu potlačení povstání v Judei roku 69 našeho letopočtu, jejímž konečným důsledkem bylo masové nasazení židovských otroků na stavbě Kolosea.
2. Když projdeme dále kolem Titova oblouku, objeví se nám Forum Romanum jako na dlani. Jistě nás zaujme mohutná stavba vlevo. Když se k ní vydáme, staneme po mohutnými klenbami, připomínající svou ohromností monumenty starého Egypta. Jedná se torzo baziliky císaře Maxentia ze začátku 4.století. Jistě stojí za zmínku, že právě tyto klenby studoval Michelangello před návrhem chrámu sv. Petra ve Vatikánu.
3. Ještě unešeni mohutností Maxentiovy byziliky pomalu sestupujeme do středu fora, kde nás mezi směsí sloupů a sloupečků zaujme nejpodivuhodnější stavba naší návštěvy. Na zbytcích chrámu, který nechal císař Antoninius Pius postavit své choti Faustině, je postaven barokní kostel sv. Vavřince. Pohledy jsou ze všech stran krásné a nevšední.
4. V centru Fora Romana nás zaujmou tři zachovalé světlé sloupy s korintskými hlavicemi a spojené arkádou, které jsou velice zachovalou a přitom nejstarší památkou. Chrám Castora a Polluxe nechali vděční Římané postavit dvojčatům božského původu, která svými ezoterickými manévry pomohla Římanům sjednotit všechny latinské obce pod jediné velení. Psal se rok něco kolem 480 př.n.l.. Nedaleko stojící chrám panenských Vestálek, který nám svým tvarem a barvou připadá jako zmenšený model Chrámu Castora a Polluxe, sloužil k udržování věčného ohně. Nicméně ostatní sloupy a jejich pdstavy se nacházejí v takové pestrosti, že bez hlubších historických znalostí těžko získáme ucelenější představu o tom, co to kdysi bylo a jak to asi vypadalo. Ve středu fora se snad ještě pozastavíme u místa, kde bylo spáleno tělo zavražděného Julia Caesara.
5. Dojdeme k osmi spojeným sloupům, a pokusíme se při pohledu zpět na východ udělat představu o všem, co jsme viděli, a o tom, jak to asi vypadalo tehdy. Bylo vše opravdu vznešené jako v historických filmech? Nebylo třeba všude plno smradu a křiku, špíny a nadávek v hovorové latině, hysterie a lomoz? Možná, ale zde se dělaly dějiny. Třeba v té nevzhledné hranaté budově, připomínající krematorium a nazývané Senát. Ale to už jsme na konci cesty. Pod vítězným obloukem císaře Septimia Severa, oslavujícím vítězství nad jakýmisi dotěrnými národy na východě, se projít dá. Ještě se naposledy ze stínu podíváme na Forum Romanum a severní stranu Palatínu v zapadajícím slunci.
