Domovská stránka‎ > ‎cyklodeník‎ > ‎

2004

26.5.        30        Kobylnice
28.5.        48        Židlochovice-Strachotín
8.6.            40        Lanžhot-Mikulčice
14.6.        47        Židlochovice-Ivaň

22.6.    50        Lanžhot-Soutok-Pohansko

5.7.      45        Židlochovice-Ivaň

7.7.      47        Lanžhot-Mikulčice

18.7.    57        Židlochovice-Strachotín-Ivaň

22.7.    61        Lanžhot-Hodonín

24.7.    65        Lanžhot-Hodonín přes Slovensko

25.7.    53        Židlochovice-Strachotín-Ivaň

28.7.    60        Lanžhot-Hohenau-Pohansko

3.8.      57        Lanžhot-Hohenau-Pohansko

5.8.      97        Moravský Ján-Hohenau-Angern

7.8.      50        Hlohovec-Valtice-Lednice-Břeclav

10.8.    54        Vysoká pri Morave –Devín

12.8.    60        Židlochovice-Strachotín-Ivaň

15.8.    48        Židlochovice-Pouzdřany-Ivaň

16.8.    66        Lanžhot-Hodonín přes Slovensko

18.8.    75        Březí-Hevlín-Laa-přes Rakousko-Mikulov

22.8.    45        Kobylnice-Sokolnice-Zbýšov

23.8.    20        Kobylnice-Dvorska

24.8.    57        Lanžhot-Mikulčice-Hodonín

29.8.    56        Lanžhot-Hohenau-Pohansko

2.9.      66        Židlochovice-Strachotín-Nové Mlýny

3.9.      11        Slatina-letiště

4.9.      52        Hlohovec-Lednice-N.Mlýny-Pohansko

7.9.      78        Lanžhot-Hohenau-Pohansko-soutok

10.9.    55        Židlochovice-Pouzdřany-Ivaň

13.9.    55        Židlochovice-Pouzdřany-Ivaň-Přibice

14.9.    58        Lanžhot-Hohenau-Pohansko

18.9.    62        Lanžhot-Hohenau-Pohansko

19.9.    64        Lanžhot-Pohansko-Hohenau-Lanžhot-Pohansko-Lanžhot

27.9.    58        Židlochovice-Pouzdřany-Ivaň

2.10.    54        Lanžhot-Hohenau-Pohansko

5.10.    56        Židlochovice-Pouzdřany-Ivaň

6.10.    56        Lanžhot-Mikulčice-Hodonín

19.10.  62        Židlochovice-Vranovice-Ivaň-Strachotín

26.10.  44        Židlochovice-Vranovice-Ivaň-Přibice

28.10.  35        Židlochovice-Vranovice

 

 

celkem 2154 km

 

 

Po posledních pokusech v srpnu 2003 nastaly opět zdravotní potíže. To však není tématem těchto stránek. Jen pro návaznost:
V září jsem dostal nějakého vira a postupně jsem to vzdal fyzicky i nakonec i psychicky. Nakonec to dopadlo rozvázáním pracovního poměru s JME s následnou nemocí v ochranné lhůtě. Zima nestála za moc a ještě v květnu 2004 je zima a nevlídno.
  

Život je jak sepraná to vesta,

kolo na mě čeká a volná je cesta.

Na kolo, jak jinak, já chtěl bych se vrátit.

Mám to zkusit? Proč ne, vždyť nemám co ztratit.
 
Přes určité obavy jsem oprášil kolo a prvním pokusem 2004 byla dne 26.5.2004 opět obvyklá cesta k letišti a dále do Kobylnic k sokolovně a zpět po stejné trase , asi 30 km (zapomněl jsem tachometr).
 

Já na kole jedu,

a kola se točí,

do dálky teď dívají se

za brýlemi oči.
 
Hned v pátek 28.5.2004 jsem povzbuzen svou ženou, která mě nikdy moc v této činnosti nepodporovala (má strach, že se něco nepříjemného stane), namontoval na auto držák na kolo, který měl tímto premiéru a takto se přemístil do Židlochovic. Jak jsem už někde uvedl, toto je jedno z míst „posunutého startu“. Cesta k vodě pod Pálavou proběhla podle mapky: z Židlochovic po stezce směr Žabčice s odbočením do „Knížecího lesa“ až k hájence Ivanka u silnice Vranovice – Velké Němčice kde je již několik let k vidění ochočená divočačka (za plotem). Tentokrát i se třemi pruhovanými divočátky. Dále stále knížecím lesem až k bažantnici u Uherčic. V Uherčicích u radnice malý odpočinek, doplnění tekutin a přes špatný signál zpráva domů. Z Uherčic jsem pokračoval kolem Svratky kolem koní, kde se dvě děvčata učila na nich jezdit, kolem uherčického splavu, dále stále kolem řeky až cesta odbočuje vlevo lesíkem až k pouzdřanskému mlýnu. Přes Pouzdřany po silnici, ale ne do dědiny, ale do Popic. Zde mě zklamala zavřená cukrárna, kterou jsem v minulosti několikrát navštívil. Pokračoval jsem kolem nádraží do menšího kopečka k letišti (označeno i na podrobné mapě, asi pro zemědělské účely), odkud je pěkný pohled na jezera a na Pálavu. Dále do Strachotína – restaurace Rybářská bašta. Zde jsem zakotvil na větší odpočinek spojený s konzumací pstruha (pro jistotu bez přílohy). Přestávka se trochu protáhla. Ještě jsem prověřil cukrárnu, ale ta nikdy nebyla extra. Alespoň byla otevřená. A nastala v podstatě cesta zpět. Zjistil jsem, že se nějak nemohu rozjet (rozbolely mě nohy). Jel jsem kolem vody směr Pouzdřanský rybník, celé Pouzdřany až ke mlýnu a v podstatě stejnou cestou zpět do Židlochovic. Ještě jsem musel udělat opět zastávku u radnice v Uherčicích na kofolu. Krizi jsem cestou překonal, nutno však dodat, že jsem byl rád, když jsem seděl v autě. 48km
 
 
 
 
Rovná alej stromů se někde vdáli sbíhá,
a krajina kolem mě se neustále míhá,
jedu právě volně, tímto lužním lesem,
    je úplně jedno, v kterém místě teď jsem.

 

Další  cesta se odehrála 8.6.2004 a byla to jedna z mých oblíbených tras po rovině. Výchozí bod je trochu vzdálený a je to Lanžhot. Auto jsem nechal u kostela a jel jsem po silnici až na starou celnici. Nemohl jsem se rozhodnout, zda pojedu na soutok Moravy a Dyje, nebo kolem Moravy na Hodonín. Nakonec jsem na celnici odbočil kolem Moravy na Hodonín. Sluníčko svítilo, cestou jsem viděl několik čápů, na řece bylo hodně racků nebo co to bylo a sem tam poletoval nějaký dravec. Dojel jsem až ke Skařinám a tady jsem odbočil od řeky k vykopávkám Mikulčice. Paní u vykopávek tvrdila, že si mě pamatuje (možné to je). Dal jsem si horkou čokoládu ze starého automatu. Pokecal jsem se starším pánem, který byl na cyklistickém putování se zetěm. Na zpáteční cestu jsem se vydal po zelené značce směr anglická alej, ale brzy jsem odbočil opět k řece. Kousek jsem jel kolem řeky a nakonec jsem sjel z hráze opět do lesíku a cestu jsem dokončil po zelené značce až do Lanžhota. Ujel jsem asi 40 km (tam 23 km, zpět 17 km).
 

Sděluji přátelé dneska svým bližním,

že opět jedu tím směrem jižním.

U Velké Moravy hnízdiště čápů,

je tady nádherně, sotva to chápu. 
 

 

14.6.2004

Alespoň stručně: autem do Židlochovic, na kole tradiční cestou do Uherčic, dále do Pouzdřan kolem zahrádek a přes Pouzdřany kolem rybníka k řece Jihlavě a do cIvaně. Po silnici do Vranovic a Uherčic. Z Uherčic kolem bažantnice s malou zajížďkou ke Svratce a kousek po hrázi a zpět na cestu. Dále už klasicky od hájenky do Židlochovic.

Asi 47 km.

V Knížecím lese je bažantů málo,

cesta je volná, sluníčko hřálo.

Někdy jsou problémy, člověka děsí,

lékem je projíždět ty lužní lesy.

22.6.2004

Opět do Lanžhota. U kostela bylo plno, tak jsem auto nechal u „nákupního střediska“. Vydal jsem se tentokrát na soutok Moravy a Dyje. Směr celnice na Slovensko a prvním vstupem do obory. Dále po cestě poblíž Moravy až na skutečný soutok. Zpět na sever podél Dyje, resp. plotu s jedním malinkým broděním přes asi pětimetrovou  louži, která se nedala objet. U Pohanska přes Dyji až na silnici z Poštorné do Rakouska kde je vedle benzinky OMV cukrárna, kde mají dobré rohlíčky a další věci. Zpět na Pohansko k zámečku, kde jsem zjistil defekt zadního kola. Naštěstí jsem hned našel příčinu (byl to trn) a rezervní duše byla v pořádku. Po výměně duše jsem se na WC umyl, takže všechno dobře dopadlo. Od zámečku jsem jel na východ přes kousek obory přímo do Lanžhota. Takže jsem objel celou oboru. Čas jízdy 3 hodiny 20minut, průměr 15 km/hod, celkem 50 km ( aby byly úplné, udělal jsem na parkovišti kolečko asi 50 m, které chyběly). Když jsem jel přes Lanžhot, uviděl jsem cyklistický obchod a hned jsem doplnil novou duši (co dodat).

 

Na duši defekt, to někdy bývá,

dobrý cyklista rezervu mívá,

duši vyměnit, to přece umí,

když je však smutno, tak se jen čumí. 
 

 

5.7.2004

Dnes s nevelkou jistotou a chutí až v poledne přesun do Židlochovic. Trasa obvyklá přes Knížecí les do Uherčic a dále do Pouzdřan. Zdálo se, že nic co stojí za zmínku se nestane. Ale přece: do Pouzdřan k hospodě jsem dorazil právě včas, abych se mohl schovat před malou bouřkou. Přeháňka vypadala hrozivě, ale nakonec přestalo pršet a mohl jsem dál. Kolem Pouzdřanského rybníka po modré značce, tentokrát jsem nejel až k Jihlavě, protože se objevil další mrak. Odbočil jsem na polní cestu, kterou jsem se dostal přímo do Ivaně a opět jsem se schoval před hospodou pod stříšku tak, jako mnoho cyklistů, kteří se tu setkali. Když tato další přeháňka přestala, vyrazil jsem směrem na Vranovice, dále do Uherčic, kde měla být otevřená cukrárna. Zklamala mě, protože měli jen zmrzlinu a jinak nic. Tak jsem se kolem bažantů (je jich tady nějak málo) klidným tempem vrátil do Židlochovic (45 km). Z dálnice jsem viděl jak přes Slatinu přešla další přeháňka.To je vše.

 

Vítr a deště, to dobré není,

cyklista míní a příroda mění.

telefon zvoní, je po mně sháňka,

musím se schovat, zase přeháňka.

7.7.2004

Opět s nejistotou, ale přece. S kolem na střeše jsem po přemýšlení cestou nakonec dorazil až do Lanžhota. Stále nerozhodný jsem napřed vjel do obory směr soutok, ale po několika stovkách metrů jsem se vrátil a obrátil jsem směr na východ. Bez úmyslu jsem si cestu trochu zkomplikoval a je hned o čem psát. Jel jsem k celnici a před ní jsem odbočil abych se dostal k Moravě. Cesta mě zavedla kolem dálnice zpět směrem na Lanžhot, tak jsem odbočil do lesa a lesní cestou, která se za chvíli proměnila v jedno velké bláto, jsem nakonec dospěl k řece. Trochu zmatený jsem jel kolem řeky v domnění, že jsem nevím proč na slovenské straně a nakonec jsem dojel opět k celnici. Po silnici na Lanžhot jsem se kousek vrátil a tentokrát již správně jsem odbočil a dostal jsem se opět k řece a jel jsem směrem na Mikulčice. Na slovenské straně opravují hráz a cestu na hrázi. Někdy příště bych mohl zkusit jet po druhé straně, ale to bych musel až do Hodonína. Kdo ví co bude? Bez dalších problémů jsem jel až k rezervaci Skařiny a pozdravil jsem čápy (bylo jich na hnízdě 4 nebo 5 mladých). Známou cestičkou, která však byla místy blátivá a kopřivy vysoké, jsem přejel k Velkomoravskému památníku. Tady jsem pozdravil paní, která si mě už pamatuje a dopřál jsem si odpočinkovou přestávku. Zpět jsem jel lesem Anglickou alejí až do Lanžhota. Cestou jsem viděl jak ji přeběhly tři malé lišky (aspoň si myslím, že to byly). Ujeto 47 km včetně bludného kolečka.

 

Cestu přeběhly mně lišky,

čápi na mě hleděli z výšky,

já po cestě jedu rovně,

líbí se mně tady hodně.

 

 18.7.2004

Přes snahu brzy vyrazit to dopadlo tak, že jsem vyjel až v 11 hodin. Takže do Židlochovic autem a dále na kole do Uherčic. Dále do Pouzdřan a aby byla změna, tak po silnici do Strachotína. Objížďka Věstonické (prostřední) nádrže ke zpracovně ryb. Neodolal jsem malému fritovanému pstruhovi bez přílohy. Po silnici do Ivaně, dále přes Vranovice do Uherčic. Obvyklou cestou přes knížecí les zpět do Židlochovic (chvíli drobné mrholení). 57 km

 

Bažanti v Knížecím lese rostou

a já mám myšlenku prostou.

Chci vidět vodu pod Pálavou,

to se mně teď honí hlavou.

 

22.7.2004

Snaha se hodnotí. Výjezd asi v 10:30 hodin a snad na prostřídání a po rozmyšlení cestou jsem dorazil až do Lanžhota. Když se nemohu rozhodnout, tak to tak obvykle dopadne. Vzhledem k velmi teplému počasí jsem se vybavil více nápoji. Po hledání místa na auto se nakonec u kostela uvolnilo místo. Nechtělo se mně na obvyklé trasy a tak jsem nakonec jel celkem pomalu na Kostice, Tvrdonice, Týnec, Moravskou Novou Ves, kde jsem si dal mix (malé pivo a tonik) a pokračoval jsem do Mikulčic až k památníku Velká Morava. Pustili mě  dovnitř do chládku a tak jsem něco popil a koupil jsem si dvě pohlednice a z rozvernosti jsem napsal Darkovi do práce a Jirkovi Hanušovi. Ještě jsem si koupil zajímavou mapku, kterou jsem ke své lítosti musel poskládat, což u těchto lesklých map není dobré. Ale jinak bych ji nemohl vést. Vyrazil jsem ještě kousek k Hodonínu a ouha – letos již druhý defekt. Po opravě jsem se rozhodl jet až do Hodonína pro novou duši. Objevily se první mraky a dokonce mrňavé mrholení. V Hodoníně jsem se osvěžil Švihákem a koupil jsem duše hned dvě (každou v jiném obchodě). Mraky kličkovaly tak, že jsem nezmokl. Vyrazil jsem na zpáteční cestu a velmi dobře se mně jelo. Jel jsem Anglickou alejí a zjistil jsem, že tady pršelo. V místech pod stromy bylo docela mokro. Nakonec jsem odbočil k Moravě a dojel jsem až k celnici. Trvalo mně to z Hodonína něco málo přes hodinu. Celou cestu zakrýval slunko mrak, bylo docela příjemně a všechno nádherně vonělo. Když jsem dojel k autu a naložil kolo, začalo to vypadat na bouřku. Abych nezapomněl. Na kostele začaly zvonit zvony klekání. V ten okamžik se začaly trousit tetiny v slováckých sukních, potřásaly si před kostelem pravicemi a mizely v kostele. Neodolal jsem a vstoupil jsem do kostela. Jedna předříkávala a ostatní sborově odříkávaly modlitbu. Už dlouho jsem tohleto neslyšel. Bylo to docela zajímavé. Začal však vítr a vzápětí to bouřka vzala vážně. Schoval jsem se do auta  a vyrazil domů. Na cestě k Břeclavi mně bouřka umyla kolo a auto. V Břeclavi byla v jednom místě větev na silnici, ale už tam byla městská policie a potkal jsem i hasiče, kteří asi jeli likvidovat tu větev, případně další věci. Na dálnici se nic zvláštního nestalo, až na zácpu před výjezdem do Slatiny (za ním se opravuje most nebo co). Na kole jsem natočil 61 km. Shrnutí: velice dobrý den přes defekt, velké teplo a bouřku (i defekt může mít pozitivní následky).

 

Zas jsem musel měnit duši,

bouřku slyší moje uši,

dešti jsem se opět vyhnul,

v kostele jsem trochu zjihnul.

 

24.7.2004

Po druhej strane rieky: (Podle písničky Richarda MÜLLERA-RIEKA)

V noci mně bolela záda a měl jsem nařízeného budíka. Asi kombinací těchto dvou prvků jsem se stále budil. Nakonec po váhání nad zataženou oblohou jsem vyrazil po deváté na jih. Opět jsem přejel odbočku na Židlochovice a upaloval dál. Učinil jsem odbočku na Lednici, ale měl jsem pocit, že tady je na můj vkus dost lidí. Než jsem se rozhodl, tak jsem byl v Břeclavi. Ještě jsem mohl zvolit variantu Břeclav-Soutok, ale zastavil jsem až v Lanžhotě. Nakoupil jsem meruňky a broskve a chystal se vyrazit. U kostela nás bylo se stejným úmyslem vícero aut. Opět zamyšlen kam to namířit jsem dorazil až k celnici. Po dotazu, zda stačí občanský průkaz a jestli je druhý břeh Moravy průjezdný (což nevěděli) jsem hrdě poprvé na kole vjel na Slovensko. V dědince Brodské jsem našel hospůdku a za 13,-Kč si dal pivo Corgoň. Potom jsem pokračoval kousek na jih abych obhlédl terén. Vlevo vede železnice a já se potřeboval přes ni dostat. Asi po 2 kilometrech jsem dorazil na silnici Kúty-Holíč. Asi 5 km jsem po ní jel a uviděl jsem vlevo dvě jezírka. Odbočil jsem  a kolem chatové osady slovenských zahrádkárou jsem se dostal na hráz Moravy a mohl jsem pokračovat až do Hodonína. Na hrázi je celkem slušná cesta pro cyklisty s nepatrným sice novým , ale již poničeným značením. Konečně nelze zabloudit, jede se stále po břehu řeky. Otestoval jsem včera aktivovaný roaming a pokrytí operátorů GSM. Místy jsou přesahy, takže jsem zavolal domů za 1,- Kč (víkendový tarif Eurotelu.cz). Sledoval jsem čápy, volavky a jednu černou husu a před Hodonínem mně přeběhl před kolem koloušek (nebo srneček ?). Protože byl provoz pouze na slovenské celnici, která je kousek za mostem přes Moravu a já vyjel u mostu, vrátil jsem se na Moravu bez zájmu celníků (nebo snad pohraniční policie). Hodoníně jsem se stavil u Kunců na kvasnicového Šviháka a prozkoumal jsem místního Lidla a Pennymarket (vzhledem k hrozícímu otevření Lidla ve Slatině). Zpáteční cesta klasicky po modré k Velkomoravskému památníku, kde se paní divila, že jsem opět tady. Dále jsem zaměřil na Anglickou alej, ale po několika kilometrech jsem se vrátil na břeh řeky, abych se mohl dívat kudy jsem jel na Slovensku. Na celnici mně pokynuli a zeptali se, jaké bylo slovenské pivo. U kostela jsem byl sám, ostatní cyklisté už asi byli doma. Protože jsem tachometr nechal doma, tak odhadem podle mapy to bylo 65 km bez defektu.

Námět na další trasu: objet oboru Soutok přes Slovensko a Rakousko zpět do Břeclavi.

 

Dnes překročil jsem hranice,

Brodské-občestvení stanice.

Je to od nich hezké,

že prodají za české.

 

Na Moravu koukám ze Slovenska,

volám telefonem: Haló, je tam moje ženská?

Že tu mosty nejsou, není moje vina,

musím řeku objet až do Hodonína.

 

25.7.2004

S obavou, že se mně už podaří zmoknout jsem vyjel až v 11 hodin. Takže stejně jako před týdnem do Židlochovic autem a dále na kole do Uherčic. Dále do Pouzdřan, kde jsem se krátce zastavil u Havelků. V Pouzdřanech byly pouťové atrakce a randál tak jsem raději pokračoval po silnici do Strachotína. Objížďka Věstonické (prostřední) nádrže ke zpracovně ryb. Neodolal jsem opět malému fritovanému pstruhovi bez přílohy. Po silnici do Ivaně, dále přes Vranovice  k hájence a obvyklou cestou přes knížecí les zpět do Židlochovic. V ohrazené části lesa bylo množství malých bažantíků. 53 km

 

V Pouzdřanech na pouti byl velký randál

tak jsem zas nasedl a jel jsem zas dál.

Je teplo, tak piji zas jako duha,

na jídlo dal jsem si malého pstruha.

 

28.7.2004 Trojmezím Morava-Slovensko-Rakousko aneb kolem soutoku z druhé strany.

Ráno křečovitý pokus vstát v 7 hodin (skutečnost 7:30). Den spíše zatažený, asi už zmoknu. Rozhodování opět až cestou a průjezd Lednicí, opět bez zastavení do Břeclavi. Tady jsem sice zastavil, ale po prohlídce mapy opět pokračování až do Lanžhota. Počasí stále oblačné až zatažené. Po delším uvažování jsem nakonec sundal kolo a začal jsem přemýšlet o tom, že to zkusím na Slovensko ověřit kde je nejbližší přechod do Rakouska a jak funguje. Na celnici jsem jen povytáhl pas na důkaz, že ho mám a už se jelo. Brodské jsem nechal stranou a zamířil jsem na Kúty. Zde jsem si dal Corgoňa (tentokrát za 15,- Kč) a z bankomatu si vyzvedl 200,- Sk. Přejel jsem dálnici a hned za ní jsem objevil cyklostezku kolem Myjavy a dále luhem kolem Moravy přijel kousek od přechodu do Rakouska. Na zataženou oblohu jsem si už zvykl, takže jsem neodolal a bez problémů a bez ukazování pasu vyrazil do Rakouska. Odolal jsem značce pro kola směrem k Dyji a zvědavě jsem zamířil do Hohenau. Zde jsem provedl neúspěšný pokus vydolovat z bankomatu nějaké to Euro (moje jazyková neznalost). Objevil jsem informační středisko, kde jsem si vzal pěknou mapu a několik brožurek. Rozhodl jsem se, že napoprvé to vezmu po silnici (provoz je tu téměř žádný). Tak jsem se vydal na sever přes Rabensburg, Bernhardsthal, Reintal až na hranici. Cestou mě zlobil nepříjemný vítr. Zde opět bez kontroly jsem se opět vrátil na Moravu. Zastavil jsem až u cukrárny vedle benzin.čerp.stanice na dva rohlíčky a tonika. Tady to dobře znám, takže jsem to vzal přes Pohansko (toal.zastávka) a dále do Lanžhota. 60 km (po letmé prohlídce mapy z Hohenau myslím, že tímto směrem ještě pojedu)

 

Kde bude dneska má výchozí stanice?

Stále mě láká ta jižní hranice.

Myšlenka odvážná rodí se ve mně,

dneska si projedu hnedka tři země.

 

Zážitek je to pro mě nový,

do Rakouska vede most pontonový.

No a jsem tady:  whau whau,

poznávám městečko Hohenau.

 

 

3.8.2004 Trojmezím Morava-Slovensko-Rakousko aneb kolem soutoku z druhé strany podruhé s obměnou.

Dnes teplo a nemělo by pršet. Opakování trasy Lanžhot-Kúty-Hohenau, kde jsem vyzvedl další mapy pro kamarády. Z Hohenau jsem učinil pokus dostat se na břeh Dyje (Thaya) a uvidět soutok s Moravou z rakouské strany. Téměř se mně to podařilo, ale až na konec jsem se nedostal. Byla tam jen malá cestička zarostlá kopřivami a začali mě zlobit komáři. I tak to bylo zajímavé a viděl jsem na jedné louce černé čápy a další ptáky. Vrátil jsem se a pokračoval jsem po hrázi proti povodni směrem na Rabensburg, který jsem minul a rozhodl jsem se pokračovat po hrázi dál pokud to půjde. U Bernhardsthalu jsem sjel na docela pěknou cestu mezi poli. Mířil jsem stále na sever k hranici. Když jsem vjel do vonícího borového lesa, tak jsem potkal jakéhosi strejdu na kole, který mě zdravil. Vzápětí se však objevilo upozornění na státní hranici. Po chvilce váhání (přechod v Reintalu ve vzdálenosti asi 6 km) jsem pokračoval v cestě a za chvíli jsem uviděl další upozornění, že k hranici je 65 m. Zvědavě jsem prozkoumal terén a obešel jsem závoru, prošel asi 15 m kopřiv, druhá závora a došel jsem k zamčené „buňce“ již na Moravě. Nikde nikdo, takže jsem pokračoval a dokončil jsem svůj první ilegální přechod hranic z Rakouska. Po asi 100 m jsem se ocitl na známé cestě u bunkru, kde jsem kdysi fotil Jeníka Tesaře. Přejel jsem dřevěný most přes Dyji a za chvilku jsem byl u Pohanska. Zde jsem se trošku potoulal po vykopávkách a potom už  jsem namířil do Lanžhota. Jel jsem kolem pštrosí farmy. 57 km

 

Hohenau v Rakousku

prohlížím kus po kousku.

Informací v centru kapku

měli tam i pěknou mapku.

 

Prohlídku však musím zkrátit,

vždyť se dneska musím vrátit.

Sbírám sílu, ber kde ber,

a už jedu na sever.

 

5.8.2004 Další úsek Moravy mezi Slovenskem a Rakouskem.

Opět na jih. Je teplo až dost. V Lanžhotě chvíle uvažování a nakonec rozhodnutí pokusit se o další etapu kolem Moravy. Abych to zvládl, musel jsem posunou start ještě na jih na Slovensko. Přejel jsem hranice až do Moravského Jána (který je na Slovensku) a nakonec jsem auto nechal v obci Sekule (před Mor.Jánem). Od auta jsem projel Mor. Ján a namířil jsem do Hohenau. Tentokrát jsem už na začátku Hohenau odbočil na jih. Vlevo k Moravě (March) jsou krásné louky a nádrže bývalého cukrovaru, které jsou udržovány pro různé vodní ptactvo. Vpravo jsem na obzoru viděl asi 11 velkých vrtulí, asi větrná elektrárnička. Asi po 6 km jsem odbočil doprava do obce Ringelsdorf a v místní hospodě jsem se občerstvil za € (velmi teplo). Dál jen stručně: Drösing, Waltersdorf, Sierndorf, Jedenspeigen, Dürnkrut, Waidendorf, v tomto úseku již není taková rovina, terén je mírně zvlněný. Přes Moravu směr Slovensko jsou v dálce vidět Malé Karpaty. Poslední dědinky jsem vynechal a jel jsem po silnici na Augern, která vedla napřed trochu z kopce a potom po rovině. Přes Männersdorf jsem se konečně dostal do Angernu. Ten jsem pro orientaci trochu projel a nakonec jsem našel přechod na Slovensko. K mému překvapení zde není most, ale převoz. Takže jsem musel čekat, až přijede prám a dopraví mě na druhou stranu na Slovensko do Záhorské Vsi. Zjistil jsem, že mám najeto víc, než jsem předpokládal, ale nedá se nic dělat. Tedy musí se dělat, a to jet nazpět. Po silničce na Suchohrad a za Suchohradem jsem odbočil na povodňovou hráz po které jsem jel skoro celou zpáteční cestu. Někde na úrovni obce Malé Leváre jsem zpozoroval, že nad Malými Karpatami je přeháňka. Snažil jsem se ujet mraku, který mě okrajem trochu pokropil. Chtěl jsem se schovat pod stromy, ale objevili mě komáři, tak jsem raději jel dál. Mrak se naštěstí přesunul do Rakouska a já jsem pomalu cestou oschnul. Konec cesty jsem již trochu cítil najeté kilometry, ale v pořádku jsem dojel až k autu. V poslední třetině cesty jsem si omylem vynuloval tachometr, takže odhadem a součtem jsem naměřil 97 km.

 

Další den pak jedu svižně,

víte kam? No opět jižně.

Vyjíždím z obce Sekule,

šlapu zas na plný kule.

 

Na Slovensku Moravský Ján,

to pochopí Maďar i Dán.

Jedu až se míhaj paty,

vlevo vidím Klein Karpaty.

 

Když jsem vjel do Ringelsdorfu

bylo teplo jak na Korfu.

Za euro občerstvení,

k lepšímu náladu změní.

 

Cyklistický je tu chodník,

jedu jak bych chtěl na rovník.

Přes Slovensko chci se vrátit,

přes řeku si cestu zkrátit.

 

V Angernu však není mosta,

tak počítám raděj do sta,

než přijede říční prám,

za euro: to je krám.

 

Po Slovensku na sever

seber síly, ber, kde ber.

Zase musím něco popít,

přeháňka mě začla kropit.

 

Když mně z ní už bylo ouzko,

tak se stáhla nad Rakousko.

Dneska je to dlouhá jízda,

spěchám, až mně v uších hvízdá.

 

Skoro stovka kilometrů,

je dneska na tachometru.

Nakonec jsem všechno zvlád,

vždyť jsem přece ještě mlád.

 

 7.8.2004

Po minulé etapě dnes odpočinková jízda Lednicko-Valtickou oblastí. Auto jsem nechal v Hlohovci za hraničním zámečkem, kde je pěkné parkoviště bez placení a celkem volné. Po malém občerstvení (je tady moc draho) jsem se vydal po modré značce do Valtic. Z Valtic po červené Ladenskou alejí (podařilo se mně urazit levou klipsnu, a byl jsem překvapen jak jsem na ně zvyklý) a dále k Rendezvous, Svatý Hubert, Tři Gracie, Nový Dvůr, mezi rybníky do Lednice. Přes Lednici a za Lednicí kolem Dyje k Janohradu. Občerstvení a dále po zelené až do Břeclavi. Dále kolem Hypernovy až k mně již známé cukrárně (směr Reinthal). Tady jsem zjistil, že se z Rakouska blíží bouřka, tak jsem místo plánovaného zámečku Pohansko zamířil přímo přes boří les na Valtice. Dvakrát jsem počkal pod stromy než přestane pršet. Moje cyklistická větrovka byla sice drahá, ale je opravdu dobrá. Voda po ní stéká v kuličkách a téměř nenamoká. Když jsem vyjel z lesa, bouřka se odsunula a já jsem jel až do Valtic po slunku mezi dvěmi bouřkami, které si pěkně pobrukovaly. Stačil jsem dojet do Valtic k hotelu Apollon a přišla další přeháňka. Dal jsem si pití a než přestalo pršet, pozoroval jsem skupinku mladých, kteří stříleli z luků do terče. Bez problému jsem se vrátil do Hlohovce k autu. Po minulé etapě to byla zábavných odpočinkových 50 km, zpestřených rozmary počasí. Na zpáteční cestě autem jsem ještě koupil velmi dobré „lázeňské“ oplatky s příchutí vaječného likéru.

 

Po etapě téměř akční,

dneska je jen relaxační.

U vody se lidi válí

v tom lednickém areáli.

 

Rendesvous a Svatý Hubert,

to by měl znát každý pubert.

Klesají ti akcie?

Jsou tady Tři Gracie.

 

Dám Vám ještě jednu radu:

zajeďte si k Janohradu!

Do Břeclavi kolem Dyje,

ať se nám všem dobře žije.

 

Na Valtice přes les boří

prcháme před letní bouří.

Ve Valticích končí shon

u hotelu Apollon.

 

10.8.2004 Konečně Dunaj

Ráno budík, abych dříve vyjel. Jsem nějaký nervóza, v noci jsem se budil, vzbudil jsem se minutu před budíkem, vypnul ho a stejně jsem vstal až po osmé. Přesto jsem se vypravil a jel opět na jih. Cestou jsem se rozhodoval kde zastavím. Napřed jsem zastavil v Lanžhotě a sdělil jsem domů, že jedu na Slovensko. To už jsem věděl, že jedu až do Vysoké při Morave. Jel jsem přes Malacky a Zohor. Dědinu jsem dvakrát projel, nakonec jsem auto nechal u nějaké firmy, kde bylo parkoviště (kousek za obcí). Po občerstvení jsem vyrazil na jih. Cesta je zde dobře značená a docela kvalitní (asfaltka). Přes Moravu jsem viděl rakouský Marchegg cesta pěkně ubíhala. Po levé ruce jsem měl opět Malé Karpaty (tentokrát již blíže). Za necelé dvě hodiny jsem se blížil k Devínské Nové vsi. Za ní je relativně vysoký kopec Devínská Kobyla (515 m), který zakrývá výhled. Dal jsem si limit 25 km a otáčím zpět. Kupodivu mně to vyšlo. Na tachometru bylo 25,2 km a já jsem stanul pod Devínem a uviděl jsem Dunaj. Obětoval jsem 60,- Sk a vysupěl jsem (bez kola, u vchodu bylo parkoviště pro kola) na vrchol, abych se rozhlédl po kraji. Viděl jsem kousek Bratislavy (Petržalku), za ní Rusovce a na druhé straně jsem podle Dunaje vytušil v dálce Vídeň. Na zpáteční cestě jsem utratil (asi) poslední Sk v občerstvení „U starého kola“ kousek od cesty. Jel jsem asi 2 km za Vysokou při Morave na opačnou stranu, ale vzhledem k pokročilému času jsem se vrátil k autu, naložil kolo a vydal se na zpáteční cestu. Jel jsem na Záhorskou Ves, takže jsem zbývající kousek projel aspoň s kolem na střeše. Touto cestou jsem propojil své projeté trasy tak, že jsem po částech projel z Brna kolem Svratky k Dyji, kolem Dyje až do Břeclavi a na soutok s Moravou a dál kolem Moravy až k Dunaji, kde jsem navázal na projetý Dunaj od Greinu až po Hainburg, který je hned za kopečkem Braunsberg vedle soutoku Moravy s Dunajem. Moravu mám projetou až k Veselí na Moravě. Dnes 54 km.

 

Vyjádřiti se chci knižně,

stále mě to táhne jižně.

Autem jsem dojel hravě,

 do Vysoké pri Moravě.

 

To pochopí každý chumaj,

že bych rád uviděl Dunaj.

Kilometrů dvacet pět

a potom se vrátím zpět.

 

Vyjde mně to? Vskutku nevím,

hurá, už je vidět Devín.

Je tu teplo, chtěl bych sprchu,

na Dunaj se dívám svrchu.

 

 

12.8.2004

Velmi teplý den. Chvílemi zataženo, takže na kole je celkem příjemně. Dnes opět relaxace ze Židlochovic kolem bažantíků do Uherčic, dále kolem Svratky do Pouzdřan. Strachotín a objížďka Věstonické (prostřední) nádrže ke zpracovně ryb. Neodolal jsem opět malému fritovanému pstruhovi bez přílohy. Pro změnu jsem opět objel prostřední jezero zpět, ale ne až do Strachotína. Po malé hrázi jsem přejel na žlutou značku a po břehu jsem dojel až k modré značce. Kousek po modré k mostu přes Svratku dále k Jihlavě, ale odbočil jsem na polní cestu do Ivaně, po které jsem již jel-prchal před bouřkou (viz 5.7.) Z Ivaně přes Vranovice k hájence „Ivanka“ a kolem bažantíků do Židlochovic. Bažantíci v jednom úseku pobíhali po cestě, takže jsem musel pomalu, abych je moc nepoplašil. 60 km

 

Člověka zas potěší,

projet si les Knížecí.

Opět piji jako duha

a dávám si k tomu pstruha.

15.8.2004

Dva dny bylo deštivo, bouřky. Dnes to vypadá, že by se dalo. Trochu později jsme vstali a než jsem se rozhodl, bylo poledne. Bez plánu jsem dojel do Židlochovic a než jsem se vymotal na kolo bylo asi 13:15 hodin. Jel jsem obvyklou cestou kolem bažantů do Uherčic. Tam mě opět popadl průzkumnický duch. Zvolil jsem první odbočku ze silnice Uherčice-Vranovice vlevo do lesa. Objel jsem závoru a jel jsem po pěkné asfaltce pěkným lesem. Potkal jsem ježka, který mně křížil cestu a kousek dál jsem málem přejel spěchajícího hlemýždě. Pěkná cesta však skončila u plotu a zamčené brány se zákazem vstupu (oblast klidu). Později jsem zjistil, že je tady  menší rezervace Plačkův les a říčka Šatava. Pokračoval jsem po hrázi Svratky ( po druhém břehu, než obvykle jezdívám) úzkou cestičkou až k železniční trati. Přelezli jsme s kolem koleje a byl jsem u mostu přes Svratku před Pouzdřany od Vranovic. Opět se mně nechtělo po známých cestách, tak jsem projel kousek Plačkův les a vyjel jsem v polích za kterými jsem viděl Ivaň. Na jednom poli byly okurky, tak jsem dva vzal sebou na zítřejší salát. Na dalším poli byla cibule, ale na ni jsem neměl místo. Nakonec jsem dojel na polní cestu, po které jsem už jel minule a dojel do Ivaně. Po občerstvení jsem se vydal na zpáteční cestu. Do třetice jsem odbočil a objel jsem Plačkův les a kolem Šatavy jsem se dostal na modrou značku a již klasicky jsem se vrátil do Pouzdřan. Ještě jsem udělal malou odbočku k zahrádkám, ale nikdo známý tam nebyl. Cesta do Židlochovic už proběhla standardně kolem Svratky a kolem bažantíků. Jelo se výborně, všechny jsem předjel. 48 km

 

Dneska se chci jinak chovat

chci zas něco objevovat.

Nedalo mně velkou práci

najít malou rezervaci.

 

Zjistil jsem, že jedu přes

místo zvané Plačkův les.

U cesty kol obůrky

vzal jsem si dva okurky.

16.8.2004

Přesto, že jsem vstal relativně brzy, jsem se dostal do Lanžhota až v 11 hodin. Nakonec jsem vybral trasu Hodonín přes Slovensko. Takže přes Brodské kde jsem projel druhou půlku obce, kterou jsem ještě neznal a namířil jsem to na Holíč. Jsou tady písky, takže všude jsou borové lesy a pěkně to tu voní. Jel jsem po silnici, na které sice je trochu provoz, ale je tu celkem solidní krajnice, takže jsem jel vlastně jako po cyklostezce. Asfalt celkem dobrý, takže se jede svižně. Průměrem přes 20 km/hod jsem za hodinku v Holíči. Kousek před Holíčem je obec Kopčany, kde jsem se občerstvil a zjistil jsem, že jsem sice na Slovensku, ale Kopčany jsou více Slovácko. Mluví se tady téměř jako v Hodoníně. Holíč je miniměsto. Je tu sídliště, hodně obchodů, ale velikostí je to vesnička. Trochu mě zlobil vytrvalý nárazový větřík, ten pravý cyklistický, který kazí pocit jízdy. Z Holíče jsem přejel do Hodonína ke Kuncům na kvasnicového Šviháka. Zavolal jsem bývalé kolegyni Petricové a na chvíli jsme se sešli. Potřebovala se vykecat, protože se jí nynější práce (firma) nelíbí. Byl jsem rád, když jsme se rozloučili a mazal jsem směr Mikulčice. Snažil jsem se dohnat co jsem zameškal, ale chvíli jsem se musel v Mikulčicích podívat na stárky ( bylo jich nejméně dvacet párů). U Velkomoravského památníku nikdo nebyl, tak jsem pokračoval dál. Anglickou alejí, chvilku po hrázi Moravy, ale opět jsem se schoval do lesa, protože větřík byl opět nepříjemný. V Lanžhotě jsem měl na tachometru
66 km. Ještě jsem koupil broskve a zamířil domů.

Poznámka:  někde uprostřed jsem překročil letošní tisícovku kilometrů a začal další.

 

Na Slovensku, proti větru

tisícovku kilometrů,

překročil jsem dneska letos,

snad dokáži ještě lecos.

18.8.2004

Má být teplo, což mně vyhovuje. Vyjel jsem již v půl deváté a stavil jsem se v Žatčanech, kde jsem si objednal krátké cyklokalhoty. Přes Židlochovice-Ivaň-Dolní Dunajovice jsem dojel až do Březí. Podle včera koupené mapy Střední Podyjí, jsem usoudil, že to bude dobrý výchozí bod. Auto jsem nechal před obchodem a vyrazil k nádražíčku, kde jsem vjel na „signálku“ označenou cykloznačkami trasa 41. V Novém Přerově jsem navštívil občerstvení. Kolem Dyje se bohužel jet nedá, tak jsem jel stále po „signálce“ až do Hevlína. Další občerstvení a strategické plánování kam dál. Zvědavost opět zvítězila. Zpráva domů a hurá do Laa an der Thaya. Tady jsem si obešel pěkné náměstí a zvenku prohlédl starou radnici. Moc jsem se nezdržel, cesta je ještě přede mnou a nevím, co mě čeká. Zvolil jsem směr na Rothenseehof. Zavrhl jsem cestu kolem hranic protože by se cesta moc prodloužila. Další cíle byly Wildendürnbach – Neuruppersdorf – Pottenhofen - Ottenthal – Guttenbrunn. U křižovatky na Kleinschweinbarth jsem ještě zaváhal, zda jet s kopce do této vesnice a potom do kopce přes vinohrady kolem Südmährerkreuzu (kříž na kopci), ale raději jsem dokončil trasu po silnici přes Stützenhofen, Drasenhofen až do Mikulova. Ještě před Mikulovem jsem odbočil k nádraží a dál na „signálku“ a šupajdil jsem dál. Po asi 2 km cesta byla stále více zarostlá a po vytažení mapy jsem zjistil, že jsem už zase málem v Rakousku kousek od Ottenthalu. Musel jsem se vrátit a našel jsem správnou cestu (neoznačenou) a tentokrát již správně jsem dojel do Březí. Díky vzdálenostem hraničních přechodů a zajížďce dnes 
75 km.

 

Dorazil jsem, celkem svěží

do dědiny jménem Březí.

A že nejsem kůže líná,

na kole až do Hevlína.

 

Zvědavost zas zvítězila,

do Rakouska moje milá

pojedu přes město Laa a

tajemství mě opět láká.

 

 Pěkná je tu cesta, nová,

vede až do Mikulova.

Z Mikulova zpět se vracím,

trochu bloudit ještě stačím.

22.8.2004

Zhoršené počasí jsem věnoval údržbě. Trochu jsem to přehnal a snaha pořádně vyprat řetěz se nevyplatila. Řetěz jsem roznýtoval, vypral v benzínu a opět jsem se ho snažil snýtovat. Úplně se to nepovedlo. Sice jsem po delším trápení řetěz nakonec snýtoval, ale asi jsem nýtovaný článek trochu ohnul a nepodařilo se mně ho řádně rozhýbat. Dnes se mělo počasí uklidnit a tak jsem se pokusil rozhýbat nýtovaný řetěz. Když jsem se v poledne pokusil vyrazit, začalo mrholit. Několikrát jsem kolo vystrčil z garáže a znovu schoval. Asi po necelé hodině tohoto laškování s počasím jsem odvážně vyrazil z garáže k letišti. Počasí se umoudřilo a já jsem dojel až k letišti a po chvíli pozorování nevelkého provozu pokračoval do Kobylnic a Sokolnic. Provázel mě nepříjemný nárazový vítr. Dál jsem zvolil cestu k nádraží Sokolnice ( na území k.ú. Telnice ). Další úsek byl Újezd u Brna, Hostěrádky-Rešov-Šaratice. V Šaraticích byla pouť, nebo hody. Jeden kolotoč, jedny houpačky  a několik stánků. Z mého mlada to bývalo lepší. Pokračoval jsem do Zbýšova a vzhledem k pokročilé době jsem se rozhodl, že bych se měl vracet. Zvolil jsem cestu ze Zbýšova směrem na Praci-Blažovice. Parádní kopec. Brzy jsem to vzdal a potupně jsem vytlačil kolo na kopec. Nahoře jsem objevil značení pro cyklisty. Protože jsem nechtěl jet po silnici, jel jsem nejprve po značce N a u Blažovic jsem přešel na značku A (snad Napoleonská a Austrijácká cesta?). Po projetí několika polních cest mezi Prací, Blažovicemi a Jiříkovicemi jsem dorazil do Jiříkovic a zde jsem se občerstvil (už jsem zde dlouho nebyl). Pokračoval jsem do Šlapanic a Slatiny. Vítr ještě zazlobil, ale už svítilo slunko. Je už cítit přicházející podzim. Budu muset něco udělat s tím řetězem. Jet se sice dá, ale sem tam to přeskočí. Asi koupím nový řetěz. Dnes 45 km. (vzhledem k počasí a členitému terénu to ujde)

 

Včera jsem chtěl v potu tváře

dělat kolu údržbáře,

milé kolo moc se netěš,

podívám se na tvůj řetěz.

 

Dopadlo to neslavně,

snad mně řetěz nespadne.

Nespadne mně? Kdo ví, kdo ví?

Asi koupím řetěz nový.

 

Chuť si vyjet ze mne srší,

když chci vyjet, ono prší.

Když jsem na to chvilku koukal,

přestalo, však vítr foukal.

 

V Šaraticích byly hody,

tady raděj nepij vody.

Dál Slavkovské bojiště,

aspoň kousek, zbytek příště.

 

 

 

23.8.2004

Dnes jsem se na několika místech pokusil vyměnit řetěz za nový a to na počkání. Je to bída, až u Hanáka na Křenové (servis otvírá až ve 14 hodin) jsem uspěl. S novým řetězem jsem vyjel na zkušební jízdu k letišti a následně do Kobylnic. Abych učinil okruh, pokračoval jsem na Dvorska, Tuřany  a zpět do Slatiny. Řetěz funguje. 20 km

 

U Hanáka na Křenové

nasadili řetěz nové.

Staré řetěz na smetiště,

nové zkóším u letiště.

24.8.2004

Podle předpovědi počasí se zítra zhorší, tak dnes opět na jih. Moje místo v Lanžhotě u kostela je volné, takže kam vyjet. Abych nemusel moc přemýšlet, jel jsem po zelené značce až do Hodonína se zastávkou Mikulčice-památník Velká Morava (nápojový automat funguje, tak jsem si dal čokoládu). Ranní chlad (svatá Anna pozítří) postupně ustoupil, ale začal foukat velmi protivný nárazový vítr. Po občerstvení v Hodoníně u Kunců jsem nastoupil zpáteční cestu přes Lužici do Mikulčic k památníku na další čokoládu. Po původním úmyslu jet Anglickou alejí jsem odbočil k řece Moravě a kolem řeky jsem bojoval s větrem až k celnici Lanžhot. Posledních 6 km od celnice do Lanžhota jsem jel třicítkou. Místy mně vítr posílal navíc sem tam kapky deště, ale naštěstí se nerozpršelo. Byl jsem rád, že jsem u auta a že jsem to zvládl. 57 km

 

Kilometrů malé dávky,

dnes jedu přes vykopávky,

Mikulčice – Hodonín

vítr fouká, k čertu s ním.

29.8.2004

Po včerejším výletě do Bystrovan, na Svatý kopeček a Olomouce jsem dnes využil dočasného zlepšení počasí. Opět největší problém kam. Ráno ztuha jsem se vypravil s matnou představou Lednice. Dojel jsem však opět až do Lanžhota s úmyslem jet na soutok. Když jsem vyjel směrem k celnici tak padlo konečné rozhodnutí. Jedu do Hohenau. Na celnici jsem si vyžádal razítko do mého valašského pasu. Trasa přes Kúty, kolem Myjavy a Moravy přes pontonový most a jsem opět v Rakousku. Přes mírný protivítr jsem to zvládl celkem rychle. U Hohenau jsem se chvíli díval na divoké husy a další ptačí havěť z malé rozhledničky na ptačí rezervaci. V infocentru jsem prozkoumal další mapku a brožurky a upaloval jsem k Rabensburgu. V hospodě jsem si dal radlera a výčepní se mnou mluvil česky. Bohužel ne česky si chtěl popovídat jeden pán, ale trochu jsme se domluvili. Odkud a kam jedu a tak. Pokračoval jsem v cestě na Reintal a jelo mně to rychle až jsem se divil. Chvilku jsem jel přes 40 km/hod a nebylo to s kopce. Ilegální přechod hranice jsem zavrhl a způsobně jsem jel přes přechod. Když jsem potom jel kolem  toho místa z moravské strany, stálo tam policejní auto. Stavil jsem se U Nešporů (rohlíčková cukrárnorestaurace) a koupil jsem pár rohlíčků domů na ochutnání. Ještě jsem se na chvíli zastavil na Pohansku, kde bylo nezvykle živo a potom už tradá do Lanžhota kolem pštrosů. 56 km

 

Jedu směr na Malacky,

ale pas mám valašský,

klidně si ho prohlížejte,

razítko mně do něj dejte.

 

Razítko do pasu dali,

chvilku jsme si povídali

a potom jsem jel zas dál,

mírný protivítr vál.

 

V Rabensburgu, v hospodě

Radlera mně v pohodě

za euro prodali,

česky „Díky“ dodali.

 

 

2.9.2004

Podzim se hlásí naštěstí tou lepší variantou. Dnes je hezky a má být i teplo. Rychle jsem odbyl Plynoterm, který přišel čistit a seřídit kotle a jede se do Židlochovic. Bažantíci rostou a pletou se v Knížecím lese pod kolo. Uherčice, Pouzdřany, Strachotín jako obvykle na této trase. Rozhodl jsem se pro změnu a objel jsem Novomlýnské jezero, ale původně naplánovanou Lednici jsem raději zrušil, protože by to bylo přes 80 km. Zpět jsem to vzal z Nových Mlýnů kolem autokempu do Šakvic, Popic a horní částí Pouzdřan jsem se vrátil na svou klasickou trasu. I tak jsem natočil 66 km.

 

Bažanti jsou opět větší,

počasí jim i mně svědčí.

jsou tu všude okolo,

pletou se mně pod kolo.

 

Dneska nejsem vůbec líný,

jedu až na Nové mlýny,

nepojedu do Lednice,

kilometrů nechci více.

 

3.9.2004

Zítra má být letecký den. Ze zvědavosti jsem se jel podíval k letišti. Výsledek mě zklamal. Celkem nic k vidění, občas přeletí letadlo s velkým randálem a to je vše. Příroda a klid jsou lepší. 11 km

 

Na kole ven aspoň na skok

na výzvědy, ať mám náskok.

Připravují letecký den,

zítra raděj pojedu ven.

4.9.2004

O letecký den je opravdu zájem. Všude auta, zmatek, takže nejlépe je odjet. Matný plán je Lednice a okolí. Je teplo, ale je řídká mlha. Pocit jako v prádelně. Poslušně jsem dojel až do Hlohovce za Hraniční zámeček, abych po otevření kufru auta zjistil, že kabele na kolo jsou v garáži. Zhodnotil jsem situaci a rozhodl se, že tedy pojedu „nalehko“. Snad nebudou problémy. Nejnutnější věci jsem dal do kapes dresu a vyrazil jsem kolem Hlohoveckého a Prostředního rybníku směrem k Lednici. Nejvíce mně vadilo, že nemám pumpičku. Nervozita brzy přešla. Vybral jsem si směr Obelisk-jezírko Kutnar a nakonec jsem dojel do Přítluk. Odtud na Nové Mlýny, abych mohl navázat na nedokončenou trasu z 2.9. Z Nových Mlýnů kolem Dyje do Bulhar. Tady mně náhoda vymyslela druhou etapu. U hospody jsem zaslechl, že místní ženský pěvecký sbor jede zpívat na Pohansko. Slíbil jsem jim, že si je přijedu poslechnout. Skočil jsem na kolo a pádil jsem kolem Nejdku do Lednice a kolem rybníků až k autu. Naložil jsem kolo a jel jsem do Lednice pro oplatky, které jsem už jednou koupil, ale tentokrát od konkurence (třeba budou ještě lepší) a  jel do Břeclavi. Zastavil jsem až za Břeclaví u motorestu. Odtud jsem to vzal opět na kole na Pohansko. Už se zpívalo. Bylo to pěkné, poslouchal jsem až do konce. Návštěvníci byli většinou cyklisté. Pozdravil jsem se s tetkami z Bulhar a opět jsem vyskočil na kolo a hurá k autu. Díky této dnešní druhé etapě 52 km.

 

Letecký den dneska, mrcha,

ze Slatiny Jirka prchá,

když jsem velký chvat ten měl,

vše jsem doma zapomněl.

 

Nervózní jak bych měl se ženit,

snad nebudu duši měnit,

na duši prázdnou bych jen koukal,

pumpu nemám, čím bych foukal?

 

Já jsem však šikovný kluk,

dojel jsem až do Přítluk.

Odtud zpět na Nové Mlýny,

jedu lehce, nejsem líný.

 

Na Pohansku prý budou zpívat,

Jirko jeď, čas není zívat.

Za Břeclav až k motorestu

absolvuji známou cestu.

 

Písničky a cimbál k tomu,

ještě se mně nechce domů,

cyklistů je tady plno,

nasedám, a teď směr Brno.

 

 

7.9.2004

I když jsem vstal celkem brzy, na cyklovýlet došlo až před polednem. Napřed jsem jel do Žatčan k Sýkorům pro nové cyklistické kalhotky a čepičku. Zjistil jsem, že už mám velmi málo Kč na telefonu, tak jsem jel přes Židlochovice, abych doplnil Kč přes bankomat. Pokračoval jsem po staré silnici směrem na Břeclav a dojel jsem do Lanžhota. Oblékl jsem nové kalhotky a starý dres a asi ve čtvrt na dvanáct jsem vyrazil. Čím více se blíží zima, táhne mě to na jih. Takže směr Slovensko a až v Kútoch jsem  definitivně potvrdil jižní směr. Takže již známou cestou až do Hohenau. Obětoval jsem 50 eurocentů a chvíli jsem dalekohledem pozoroval ptačí kolonii. V Hohenau jsem v infocentru dostal od slečny, která se snažila se mnou mluvit česky (asi tak jak já německy) mapu, kterou již mám a potom mně ještě přinesla pěknou mapu Dolního Rakouska. Když jsem jel kolem bankomatu Volksbanky, rozhodl jsem se, že ho tentokrát musím pokořit a dostat z něho nějaké to €. Pořád jsem nemohl najít to správné tlačítko, aby peníze vypadly. Nakonec jsem požádal o pomoc junge frau, která čekala za mnou a eura z bankomatu jsem získal. Člověk se musí umět domluvit i když to neumí. Pokračoval jsem do Rabensburgu, kde jsem navštívil mně již známou hospůdku U Horaků. Na malé vyvýšenině za Rabensburgem  mě napadlo zkusit, jestli tady nebude signál Eurotel.cz a opravdu to fungovalo. Ze samé radosti jsem obvolal rodinu a přátele. Pokračoval jsem na sever k Břeclavi a podruhé jsem bez problému přešel ilegálně hranice a byl jsem na Moravě. Jmenuje se to tady Nad německými loukami. Zajel jsem ještě k Nešporům na rohlíčky. Další cesta vedla na Pohansko a tam mě napadlo, že bych mohl dnes překročit 9000 km na tachometru. Zvolil jsem proto cestu přes celou oboru až na soutok a ještě na soutoku mně 1 km chyběl. Počasí nádherné, jako stvořené k zakončení hlavní cyklosezóny. Když naskočilo 9000 na tachometru, poslal jsem pozdravnou SMS domů. Do Lanžhota k autu to bylo ještě asi 13 km. Nikde ani človíčka, slunko se pomalu klonilo k západu, les potemněl a bylo to pěkné zakončení hlavní sezóny. Ujeto 78 km.

 

V nové kalhoty oblečen,

no a k tomu starý dres,

v Kútoch jsem již přesvědčen,

kam pojedu dnes.

 

Euro jsem z bankomatu v Hohenau vydoloval,

junge frau pomohla mně a já se k ní slušně choval.

Objet na hraniční přechod dneska se mně nechtělo,

moje kolo ilegálně hranice dnes přejelo.

 

10.9.2004

Dnes samé problémy. Nevíme kdy přijedou mladí, mám polámané brýle, ale nakonec jsem byl vyslán na cestu. V Židlochovicích chystají na náměstí hody, bažanti jsou už pěkně velcí. Uherčice, Pouzdřany, Strachotín jako obvykle. Kolem prostřední nádrže – popovídání s čápem, který nemohl odletět a zimuje v těchto krajích. Ivaň, Vranovice, Přísnotice, Žabčice ke hřišti a na trasu od Knížecího lesa do Židlochovic. Je už podzimně. Do oběda chladno, odpoledne sluníčko a jakžtakž teplo. Větrovka se hodí celý den. 55 km

 

Dopoledne je již chladno,

až se rosí víčko,

odpoledne naštěstí

svítilo sluníčko.

 

Že jezdíme na návštěvy, asi všichni chápem,

dnes si jedu popovídat s jedním známým – čápem.

Nemohl on odletěti s kamarády na jih,

asi musí přezimovat někde v tomto kraji.

13.9.2004

Ráno je největší problém vstát a fungovat jako člověk. Dál, než do Židlochovic se nevyplatí jet. Bažantíci jsou již téměř dospělí, počasí je pořád docela příznivé. V Uherčicích a Pouzdřanech není nic nového. Ve Strachotíně se mně daří ztratit náhradní brýle na záchodě, kde jsem je odložil a za chvilku už tam nebyly. Kolem prostřední nádrže jsem opět potkal čápa, který se kamarádí s rybáři, kteří ho krmí rybami. S jedním cyklistou a s rybáři jsme diskutovali, jestli tady může přežít zimu. Dojel jsem až do Ivaně a napadlo mě, že se pokusím po letech navštívit místa svého vojenského pobytu v Přibicích. Kupodivu jsem našel bývalé vojenské objekty, kde jsem před 40 roky pobýval. Nijak mě to nedojalo, ale bylo to zajímavé, po letech se podívat na ta místa. Pokračoval jsem přes Vranovice, Přísnotice a Žabčice  do Židlochovic. 55  km

 

Ve Strachotíně potratil jsem na záchodě brýle,

odložil jsem, zapomněl jsem, byla to jen chvíle.

Nevím, jak to lidé zlatí prosím Vás mám chápat,

aspoň, že jsem opět potkal mně známého čápa.

 

Do Přibic jsem potom dojel, kde strávil jsem vojnu,

kupodivu, nestalo se, že se proto dojmu.

Vrátil jsem se starou trasou, tím Knížecím lesem,

ještě domů zavolal jsem, ať také ví kde jsem.

 

14.9.2004

Podle předpovědi je dnes poslední letní den. Tak jedeme na jih. Lanžhot – Kúty – Hohenau – Rabensburg – Bernhardsthal – Reintal - cukrárna U Nešporů – Pohansko - Lanžhot. Počasí opravdu letní, jízda poklidná. Opravdu již konec letní sezóny? 58 km

 

Dnes je opět  den zas letní,

domů musím než se setmí,

po polích se honí honci,

léto spěje již ke konci.

18.9.2004

Dnes má být opět hezky. Obloha čistá, ale chladný jižní větřík. Už bych to označil prvním podzimním dnem. Lanžnot-Kúty-Hohenau-Rabensburg-Bernhardsthal-Reintal-cukrárna U Nešporů-Pohansko-Lanžhot. Směrem na jih trápení s protivětrem. V Hohenau úvahy o obměně trasy. Jižní vítr mě trochu unavil, nakonec vzhledem k tomu, že silnice na Rabensburg je vyfrézovaná a čeká na nový povrch jsem objevil pěknou cestu za tratí, po které jsem dojel do Rabensburgu. Vyzkoušel jsem další hospodu, ve které jsem si popovídal s výčepním, který rád jezdí na kole. Má ženu z Kostic a projezdil Moravu. On lámal češtinu a já němčinu, ale celkem jsme se domluvili. Najezdí za rok 3-4 tisíce km, má tři bicykly (silniční, trekinka a horský). Ještě stojí za zmínku to, že v Lanžhotě stavěli máju a když jsem se vrátil k autu, tak jsem musel odjíždět mezi davem lidí, kteří sledovali stavění. Všechno nakonec dobře dopadlo. 62 km

 

Jeden hospodský v Rabensburku,

na kole si dá rád tůrku.

Moravu zná hore dole,

je ještě mladý, je to borec.

 

Jak odjedu z Lanžhota, je to v háju,

cesta volná není, stavjajú tu máju.

Snad tu nebudu do příštího léta,

mezi lidma sa musím tady proplétat.

 

19.9.2004

Podle předpovědi má být ještě tepleji než včera. Trochu to nevyšlo. Oblačno, občas polojasno a opět ten jižní protivítr. Na Pohansku má být program. Jedeme se tedy podívat. Přijel jsem do Lanžhota k samoobsluze, protože u kostela je to nachystáno na hody. U kostela je rušno, tak jedu na Pohansko. Tady se pomalu již připravuje pro sousedy z Rakous občerstvení a lavice pro wandertag Bernhardstahl-Pohansko. Protože je ještě čas, jedu naproti turistům. Potkávám jich hodně, zdravíme se, je to docela pěkné. Cesta je označená a podle mého očekávání vede přes „můj ilegální přechod“. Tak tentokrát překročím v tomto místě hranice legálně. Jedu proti větru a provokativně si říkám, že pojedu tak dlouho, až mě to přestane bavit. Bojuji s větrem a v Rabensburgu se jdu občerstvit do mé již známé hospůdky u Horaku. Už mě tady poznali a pěkně jsme si popovídali. Rozhodl jsem se, že dokončím tuto cestu v opačném směru kolem soutoku. Symbolicky se loučím za Hohenau s vodním ptactvem v ptačí rezervaci. Kačeny kvákají, husy kejhají, ostatní není moc slyšet. Přejíždím pontonový most přes Moravu (letos asi naposled) a vydávám se na cestu slovenskou částí okruhu. V Kútoch si dávám závazek, že se ještě podívám jednou na Pohansko. V Lanžhotě je živo, kolem máje chalani tancujú tanečky, všude plno lidí. Podle předsevzetí jedu ještě na Pohansko. Je tady ještě program country kapely Mlha. Chvilku poslouchám a potom se už vracím do Lanžhota k autu a balím. 64 km

 

V Lanžhotě je rušno, daleko je Dánsko,

Rakušanům naproti jedu na Pohansko.

Ještě tady nejsou, pokračuji v jízdě,

za chvíli je potkávám, kmitají jim hýždě.

 

Přechod dnes jen provizorní překračuji zdárně,

kdyby věděli, že tudy jezdím ilegálně.

Proti větru na jih se teď trochu mořím,

objet soutok tímto směrem dneska touhou hořím.

 

V Rabensburgu  u Horaku poznali mě hnedle,

pěkně jsme se pozdravili, až jsem z toho vedle.

V Hohenau mávám ptákům

a už pádím ke Slovákům.

 

V Lanžhotě je živo, kolem máje tanec,

já chci ještě jednou dovést dneska na Pohansko ranec.

Rakušané jsou tu ještě, no a pijí pivo,

dnes je všude na Moravě pěkně, hezky, živo.

 

27.9.2004

Podzim jak má být. Po menších úvahách, zda jít nakupovat, nebo co dnes dělat, jsem nakonec po návrhu ženy vyjel do Židlochovic. Ještě před cestou jsem zjistil obráceně nasazené přední kolo (v době cyklistického klidu jsem přehodil více ojetý plášť ze zadního kola na přední). V Židlochovicích jsem se jako obvykle vystrojil a vyrazil k bažantům. Žádné vedro, ale vydržel jsem v dresu, rukávech a větrovce. Svetr jsem nechal v brašně na horší časy (nepřišly). Bažanti jsou již velcí, ale jsou pořád hloupí a pletou se mně do cesty. Málem jsem vrazil do kolouška, který zůstal zvědavě stát uprostřed cesty. Musel jsem téměř zastavit. V Uherčicích v hospodě Na radnici se asi šest chlapů v modrákách se zájmem dívalo soustředěně na přihlouplý seriál v televizi, což mě pobavilo. Pokračoval jsem do Pouzdřan a dále do Strachotína. Kolem vody začal foukat již známý cyklistický protivítr. Oblačnost chvílemi povolila slunku svítit a já již rozcvičený jsem se cítil docela dobře. Vzpomněl jsem si na čápa a byl jsem zvědav, jestli se potkáme. Seděl téměř na stejném místě na trochu prohřátém asfaltu. Když jsem k němu přišel, tak vstal, ale za chvíli si opět sednul na zem. U zpracovny ryb jsem si dal pivo-nepivo a vydal jsem se pomalu na zpáteční cestu. Kousek po silnici na Pasohlávky a na konci jezera jsem kolo přendal přes svodidlo a jel jsem k Ivani lesem. V Ivani u kostela jsem nakoukl do vinotéky, před kterou stálo asi deset kol. Poradil jsem jedné skupince, kudy mají jet. Burčák byl jako limonáda bez bublinek. Na konci Ivaně jsem radil další skupince cyklistů. Sám jsem se opřel do pedálů a zastavil jsem opět v Uherčicích. Potom již známou cestou jsem kličkoval mezi bažanty až do Židlochovic. Cestou zpět jsem ještě stihl menší nákup v Hypernově. 58 km

 

Není horko a tak jedem,

večer si dám čajík s medem,

beru to jak tutovku,

že dnes užiju větrovku.

 

Na čápa jsem dneska vzpomněl,

byl tam a asi se poměl,

od rybářů příděl dostal,

tak jsem tam s ním chvilku postál

 

V Ivani ve vinotéce cyklisté tam seděli,

burčák třeba dát si dneska, nebo taky v neděli.

Na chviličku jenom malou jsem se sem k nim posadil,

cestu novou podle mapy jsem jim ihned poradil.

 

 

2.10.2004

Další podzimní cesta na jih. V Lanžhotě u kostela je volno. Původní úvaha o cestě kolem Moravy na Hodonín brzy vzala za své. Než jsem se rozmyslel, tak jsem byl v Kútoch a směřoval jsem do Hohenau.

Po domluvě se svou ženskou

dnes se jede na Slovensko,

aby nám nebylo úzko

vezmeme to přes Rakúsko.

 

Spěchám, seč mně síly stačí

shlédnout rezervaci ptačí.

Určitě to za to stálo

i když kačenek a hus je tu již zatraceně málo.

 

Počasí se tváří, že neví co chce. Střídá se zataženo a polojasno. Naštěstí vítr dnes nezlobí. V Hohenau jsem se moc nezdržel a jedu se podívat, jestli už spravili silnici na Rabersburg. Je tady nový asfalt a jede se jak po másle. Je však rozbouraná další část, ale projet se dá. Za chvíli jsem v Rabensburgu u známé hospůdky u Horáků. Při vstupu dovnitř mě již poznávají a se všemi se zdravím. Štamgasti mně podávají ruce a je to veselé. Pomalu popíjím pivo, když najednou na mě hovoří starší pán. Nerozumím, ale je tady výčepní, který umí česky a sděluje mně, že pan Horak (majitel) mě zve na ochutnávku vína. Jsem v rozpacích a bráním se tím, že mám v Lanžhotě auto. Nedá se však odmítnout. Ochutnávám víno a hned mám na stole obloženou asi 30 cm housku. Vysvětluji, že nemohu cestou jíst a oni mně ji balí a říkají, že si ji mám vzít sebou a sníst večer. Abych se ctí zachránil situaci, zvu pana Horaka do Brna, ale s podmínkou, že přijede na kole. Baví se celá hospoda a pan Horak říká, že by to byla jeho smrt. Děkuji a loučím se se slibem, že příští rok se určitě zase stavím. Pobaveně odjíždím a jedu přes Bernhardstahl objíždím Reintal po již známé polní cestě přímo k přechodu.

 

V Rabensburgu u Horaků všichni mě již znají

na skleničku pozvali mě, radost z toho mají,

obložený rohlík na cestu mně dali,

nevím asi říkali si : ať se strejda nají.

 

 Vynechávám tentokrát cukrárnu U Nešporů a jedu kolem trati přímo na dřevěný most přes Dyji a na Pohansko. Dnes tady je pouze několik skalních cyklistů. Z Pohanska do Lanžhota je v jednom místě rozbagrovaná cesta, ale dá se to obejít. Před Lanžhotem kolem cesty sbírám trochu ořechů, ještě se jdu podívat na párek pštrosů (přes plot) a za chvíli jsem u auta. Po vyjetí ještě před Břeclaví začíná pršet (doma prý pěkně prší). Je to však jen malinká přeháňka, která se ještě dvakrát opakuje a doma u garáže už jen mrholí. 54 km

 

5.10.2004

Opět oteplení, takže se dá vyjet. Židlochovice, je teplá řídká mlha a snad se to probere. Bažanti jsou již dospělí, pocházejí a poletují kolem cesty. Uherčice, Pouzdřany, Strachotín a cesta kolem vody. Čápa jsem nenašel, kdo ví co se s ním stalo. Jako minule kolem Šatavy  do Ivaně, Vranovice, hájenka s divočáky a zpět do Židlochovic. 56 km 

 

Vzhledem, že je oteplení,

vyjet si na škodu není.

Co se stalo s čápem? Kdo ví?

Snad tu někdy bude nový.

 

6.10.2004

Dnes ještě teplo. Jedu až do Lanžhota. Kostice, Tvrdonice, Týnec, Moravská Nová Ves, a pokračoval jsem do Mikulčic až k památníku Velká Morava. Po krátké úvaze jsem se rozhodl jet až do Hodonína ke Kuncům na Šviháka. Trochu zlobil vítr, ale co se dá dělat. Na zpáteční cestě jsem musel přes poorané pole, přes které jsem jezdíval vyježděnou cestou. U památníku Velká Morava jsem si dal horkou čokoládu a pozdravil paní v recepci. Dál jsem jel kousek Anglickou alejí ale brzy jsem se vrátil k Moravě a až k ropovodu (nebo co to je) jsem jel kolem Moravy a někde tady jsem překročil druhou letošní tisícovku kilometrů na kole. Potom po panelové cestě až do Lanžhota. 56 km

 

 

Dva tisíce kilometrů

jenom v dresu, či ve svetru

po větru i proti větru

za každého barometru.

 

Následuje téměř čtrnáctidenní přestávka

 

Už je podzim, jasná páka,

venku zima, stále cáká,

kdy zas na bicykl sednu?

Až na jaře? Nebo v lednu?

 

19.10.2004

Ještě není jaro, ani leden a na bicykl jsem sednul. Trochu víc jsem se oblékl a vyrážím ze Židlochovic. Hned na náměstí zjišťuji, že mně upadne přední blatník. Raději se vracím a blatník schovám do kufru auta. Na cestě Knížecím lesem je přebažantováno a ještě se mně plete do cesty veverka. Kohouti a slepice chodí, pobíhají i poletují a je to zábavné. V Uherčicích na radnici opět několik chlapů napjatě sleduje nějaký seriál. Mám obavu, že bude bláto na cestě kolem splavu a vzhledem k absenci předního blatníku raději jedu po silnici do Vranovic. Tady se v cukrárně posilňuji a dál jedu podle značení Vinař-Brněnská oblast. Vede mě to do Přibic a kolem vinohradů do Ivaně. Z Ivaně jedu kolem Jihlavy až k jezeru a dál k mušovské hrázi. Po hrázi jedu ke zpracovně ryb a dál kolem jezera až do Strachotína. Čáp tu samozřejmě není, ale jsou tady zase labutě. Zpět se vracím na Pouzdřany, ale odbočuji na polní cestu a objíždím Pouzdřany vpravo. Projíždím obrovský mrak mušek a dávám si pozor abych nějakou nevdechnul. U mlýna zjišťuji, že je již hotová vozovka a smetám ze sebe přilepené mušky. Také se čistím od pavučinek babího léta. Po krátké úvaze se pouštím po cestě kolem Svratky a zjišťuji, že to celkem jde, i když tady jsou kaluže a sem tam bláto. V Uherčicích na radnici stále chlapi sledují nějaký seriál a tak jedu a dávám pozor, abych nepřejel bažanta. Je naštěstí klidno, téměř bezvětří a jede se dobře až do Židlochovic. 62 km

 

Než jsem minul první patník,

upadl mě přední blatník.

Asi, že je úterek

je cesta plná veverek.

 

Počasí se, doufám, hepčí,

do večera trochu zlepší.

Ale jedu, prostě jde to,

přes cestu je babí léto.

 

26.10.2004

Další podzimní cesta. Zima sice není (asi 13 C), ale je pořádně zataženo a řídká mlha. Vyjíždím ze Židlochovic slalomem mezi bažanty. Uherčice jsou opět první zastávkou. Kolem Svratky se neodvážím, bude tam bláto, jedu raději po asfaltu do Vranovic a dále do Ivaně. Vracím se přes Přibice do Vranovic a druhým slalomem mezi bažanty do Židlochovic. 44 km

 

Z každé cesty mám svůj dojem,

dnes nešetřili hnojem

zemědělci, jó vzdělaní,

voní dnes jak podělaní.

 

Vzhledem k tomu, že je podzim,

je dobře, že ještě vozím,

svoje tělo na svém kole,

přes lesy a přes pole.

 

28.10.2004

Dnes není dobrý den. Počasí nejisté, fouká nárazový vítr. Nejdříve jezdím po jižní Moravě a nevím kde zastavit. Nakonec se vracím do Židlochovic a ve 14 hodin jedu do Uherčic. Počasí se uklidnilo, tak pokračuji do Vranovic, vracím se do Uherčic  a mezi bažanty do Židlochovic. 35 km

 

 zpět

Comments