10. S kolem na střeše auta

Ani nevím, kdy to bylo poprvé, ale jak se mně výjezdy ze Slatiny přestaly líbit pro svou jednotvárnost (už jsem znal na cestách každý kámen) přišel okamžik, kdy kolo "vyskočilo" na střechu auta a nastalo období občasných výjezdů mimo Slavkovské bojiště. Při jednom výjezdu jsem se nemohl rozhodnout, kde zaparkovat a zastavil jsem až v  Lanžhotě u kostela (a nebylo to naposledy). Za zmínku určitě stojí moje první cesta z Lanžhota do obory Soutok a touto oborou až na skutečný soutok Moravy a Dyje. Pěkné bylo i moje částečné bloudění kolem rakouské hranice mezi Poštornou a Valticemi v oblasti Bořího lesa, kde jsem "vyjel z mapy", podle které jsem jel. Odměnou po návratu do mapy byla cukrárna u benzinové čerpací stanice směrem z Poštorné na Reinthal ve které si Rakouští strejdové a tetiny užívali pro ně úžasně laciných a nutno dodat i dobrých zákusků. Při svých cestách jsem, pokud to bylo možné také navštěvoval známé, když to bylo na trase (Pozořice, Rajhradice, Židlochovice, Měnín). Postupně jsem vzhledem k  nechuti jezdit společně po silnicích s motorovými vozidly objevoval trasy mimo silnice. Tak například do Židlochovic jsem značnou část trasy volil kolem Svratky. Je to jednak kratší a také hezčí. Nikdo mně to nechce věřit ale v jednom místě u Svratky na mě pravidelně čekává zajíc. A to tam jezdím již několik roků, takže to nemůže být tentýž, ale asi syn nebo vnuk toho, kterého jsem potkal poprvé. Stejně si myslím, že ti co značí cyklotrasy v terénu mě tajně sledovali a potom tyto trasy označili. Ale přesto mám ještě několik tajných tras a proto je nemohu prozradit.

 pokračování nebo zpět na začátek

Podřízené stránky (1): soutok
Comments