Rádi bychom čtenářům Brdské stopy v následujících odstavcích a řádcích přiblížili jakýsi průřez zaznamenané historie měření sněhu na Brdech. Tímto tak přinášíme náš druhý článek, který volně navazuje na Charakteristiku brdských lyžařských tras a rozšiřuje tím pomyslnou „ knihovničku “ Horské služby Brdy. Ačkoliv jsou celé Brdy ve srážkovém stínu našich příhraničních hor, zejména Šumavy, není to v zimních měsících se sněhem na brdských hřebenech úplně špatné. A to dozajista i díky příznivé nadmořské výšce, která je v nejvyšších místech nad úrovní 800 m n. m. V úvodu se však stručně podíváme na počátky zaznamenávání počasí v Čechách.

Počátek zaznamenávání počasí v Čechách
        Počátky zaznamenávání počasí v Čechách datujeme přibližně do přelomu 17. a 18. století. V prvopočátcích se rozhodně nejednalo o systematické přístrojové měření a zaznamenávání hodnot, ale spíše o soukromá měření, která mnohdy nebyla publikována. Záznamy o těchto datech najdeme tedy v soukromé korespondenci, v kalendářích nebo farních kronikách. Pravidelná meteorologická měření na pražské klementinské hvězdárně byla zahájena v roce 1752. Přesto jsou však do roku 1774 data z této instituce značně neúplná. Dochovány jsou záznamy o nejvyšších a nejnižších teplotách a tlaku vzduchu z jednotlivých měsíců roku 1752, měsíční extrémy a průměry barometrického tlaku z let 1752, 1769 – 1763, součty ranní a odpolední teploty a průměrné měsíční teploty v období 1771 – 1793 a rovněž průměrné měsíční teploty pro vybrané měsíce v období 1769 – 1774. Za počátek klementinské řady se považuje rok 1775. Přesto jsou až do roku 1783 v řadě mezery buď celých jednotlivých dní nebo pozorovacích termínů, ale od 1. ledna 1784 je řada z hlediska moderních kritérií souvislá a bez mezer. Už v roce 1752 byly rovněž měřeny atmosférické srážky, tedy déšť a pro nás tak zajímavý sníh. Pravidelná a spolehlivá srážková měření začínají v Čechách až od 1. května 1804.

        Měření teploty a tlaku vzduchu probíhala zpočátku dvakrát denně: ráno (při východu slunce, v létě dvě hodiny po východu) a odpoledne kolem 15. hodiny. Od roku 1800 až do konce roku 1839 byla prováděna pozorování a měření každé dvě hodiny, počínaje od východu slunce až do 22 hodin. Základní pozorovací termíny byly v tzv. "mannheimské hodiny" (7, 14 a 21 hodin), které se udržely dodnes. Po roce 1840 se pozorovalo každou hodinu 10–20x denně, později však v 19. století s poklesem významu Klementina jako astronomické observatoře došlo i k omezení meteorologických pozorování. Na konci 19. století se pozorovalo jen 3× denně v mezinárodních termínech v 7, 14 a 21 hodin. Úpadek observatoře v Klementinu vyvrcholil na počátku 20. století. I přes veškeré nesnáze se ovšem podařilo udržet chod meteorologických pozorování. Ve 30. letech 20. století počali meteorologové na celém světě věnovat zvýšenou pozornost kolísání klimatu, a tak vzrostl i zájem o dlouhodobá historická měření jako např. klementinská.

        Meteorologická pozorování pokračují v Klementinu dodnes, již více než 250 let. Ačkoliv klementinská měření byla a jsou ovlivněna a zkreslena řadou faktorů (např. kvůli umístění měřících přístrojů v areálu Klementina nebo kvůli jeho poloze v samém středu města), představují pro moderní vědu značně ojedinělý a nesmírně cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí v novodobé historii.

Nejstarší lidové záznamy měření sněhu na Brdech
        Při vyhledávání nejstarších měření sněhu na Brdech musíme logicky sáhnout po starých kronikách obcí, poutních míst, kostelů, far apod. Určitě není v našich možnostech v relativně krátké době projít všechny tyto zdroje na území celého pohoří Brdy. Proto se zaměříme především na místa, která se nacházejí v Brdech středních, a to i z toho důvodu, že tyto polohy jsou odnepaměti pro lyžování nejvhodnější. Nejzajímavější jsou pro nás kroniky zaniklých obcí v okolí Padrťských rybníků, tedy Kolvína, Padrtě a Záběhlých. V těchto letopisech  najdeme řadu zmínek. Opomenout také nesmíme historii rozsáhlé lesní louky v blízkosti vrcholu Toku, totiž výběžku Hořovické Baštiny.

Z deníku příbramského učitele Ladislava Malého :
        Příbramský učitel a rovněž také zakladatel příbramského muzea Ladislav Malý byl proslulý jako významný propagátor turistiky v Brdech. Ve svém deníku píše o nejvýše osídleném místě ve středních Brdech, tedy hájovně Carvánce, která se svojí nadmořskou výškou 850 m n. m., jak sám uvádí, působila  zimních měsících lidem dosti krušný život. V jeho zápisku z 8. prosince 1893 najdeme: „V okolí Příbrami není dosud sníh, ale v okolí Carvánky se brodíme v závějích vysokých po kolena.“ Dále se v deníku píše: „ Všude dole byla sychravá mlha, ale tady (na Carvánce) nad mraky oslnivě svítilo slunce z modrého nebe.“ (Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy)

        „Hájovna je uprostřed rozsáhlých lesů,“ čteme dále v deníku, „a obyvatelé její jsou tu v zimě takřka zakleti. Již v říjnu musí být hajný zásoben potravinami až do května. Hajná, nynější i předešlá, zcela případně říká, že jsou tu „na Sibiři". Před rokem kupříkladu, šli jsme s kolegou Dvořáčkem na Tok v květnu a nalezli jsme borůvky zralé, z loňského roku konzervované přirozeně v sněhu a ledu.“ (Zdroj:  J. Čáka, Střední Brdy)

        Na nelehký, možná až krušný život na Carvánce, také vzpomíná její poslední obyvatelka Růžena Bučková. Rodina Bučkových odešla z tohoto nejvýše obydleného místa v létě roku 1931. Pro nás jsou zajímavá její vyprávění ze zimních cest za nákupy do Obecnice: „V zimě jsem tu cestu dělala na lyžích. To bývalo tenkrát sněhu, že ani složené metry dřeva nebyly vidět.  Zrovna na tohle si vzpomínám proto, že mi jednou uvázla lyže ve spince, co ten metr dřeva nahoře svírá. Venkovní dveře hájovny někdy tak zapadly a zavály, že jsme se jen pracně dostávali ven. Tenkrát přijíždívali na Carvánku lyžaři, hlavně z Příbrami. Nejčastějšími hosty byla skupinka lékařů a sester z tamní nemocnice. A tak jsem vždy, kdy se čekala pěkná neděle, upekla velkou třenou bábovku a navařila čaj, a ono jim to moc přišlo k chuti. Tam nahoře svítilo vždycky slunce silněji než jinde v kraji, tak si lyžaři vylezli po žebříku na střechu kůlny, svlékli si košile a opalovali se tam. “
(Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy)

        V předchozích několika řádcích lze zaznamenat i několik kraťoučkých zmínek o lyžování na Brdech. Více poutavého vyprávění o historii a životě na Carvánce nasbíral a sepsal brdský spisovatel Jan Čáka. Jeho kniha Střední Brdy - krajina neznámá vyšla v roce 1998.

Z kroniky obce Padrť :
V roce 1929 byla tuhá zima. V lednu teploty poklesy až na -18 °C. V únoru, kolem 12. až 15., pak až přes -30 °C. 22. až 27. ledna napadlo až 150 cm sněhu. Zajíci přibíhali až do stavení, srnčí zvěř hynula. Ovocné stromy pomrzly. 

Roku 1936 se v kronice píše o lidových zvycích obyvatel Padrtě. Vzpomíná pan Václav Herbolt: „Zimy začínaly v polovině listopadu a většinou trvaly až do začátku března, kdy se rychle oteplovalo. Počasí bylo podle dnešní doby stálejší. V dlouhých zimách nebyla vzácností 80-ti centimetrová vrstva sněhu, závěje až jeden a půl metru vysoké, mrazy -20 °C a více. Život na vesnici jakoby ustal, lesní dělníci se těžko dostávali do práce. Udržovala se hlavně sjízdnost silnic, aby obec nebyla odříznuta od "světa" a zásobování. V této době nastávalo draní peří.“

Další zmínka o zimním počasí z kroniky je až z roku 1943. Tehdy byla zima mírná, první sníh padnul 13. listopadu, ale celou zimu se dobře jezdilo na kole, teprve k jaru nastaly vánice a 22. března se prohazovalo, léto bylo krásné, suché.

Zimy na Záběhlých :
O masopustu: V této roční době, tj. únoru, nebylo výjimkou, že v tomto brdském koutečku napadlo v průměru 50 i více centimetrů sněhu, a tyto sněhové podmínky vyhovovaly maškarám při provozování různých atrakcí.

Nový rok 1929 přinesl nečekaně tuhou zimu, jaká se vyskytla ojediněle a v celém století jí není pamětníka. Sněhové vánice doprovázely silné mrazy, které vyvrcholily v únoru a dosahovaly -30 až - 40 °C. V této zimě, která byla velmi krutá a která způsobila mnoho škod na porostech a lesní zvěři, se mezi lidem rozšířilo hojně nemocí. (…) Na škole byly vyhlášeny mimořádné školní prázdniny a to do 1. března 1929.

V kronice obce Záběhlé nalezneme vzpomínky z dětství jednoho z pamětníků (blíže neurčeno, ale časově popis spadá nejpravděpodobněji do meziválečné doby): „Lyžovat jsme chodili na vrch "Palcíř" a někdy na "Vršek" nad "Hlinišťama", kde vedla lesem "šlajsna" (lesní průsek), rozdělující jednotlivá oddělení porostů a byla vždy přímá, i několik kilometrů dlouhá.“

Pozn. Vršek nad „Hlinišťama“ se nachází na úbočí Kočky nad rybníčkem na Zadní Záběhlé

Zimy na Kolvíně :
Kapitola Podnebí: Zima ohlašuje se obyčejně několika mrazy na holo a nepravidelným sněžením koncem října. Sníh ulehne obyčejně v prosinci, ačkoliv u nás ležící sníh v říjnu nebývá žádnou vzácností a leží někdy až do března i déle.

Nejpodrobnější záznam o zimním počasí najdeme v kronice obce Kolvín, a to z roku 1929, kde se píše: „Není pamětníka tak tuhých mrazů, jaké byly tuto zimu. Začaly již na Štědrý den, ale byly téměř do konce ledna ještě snesitelné, ač u nás bývají mrazy dosti veliké, byly tyto citelné. Po celý leden ukazoval teploměr -14 až -18 °C. Koncem ledna mrazy neobyčejně zesílily a v únoru vůbec neklesly pod -20 °C. Největší mrazy u nás byly kolem 12. až 15. února, -36 °C! Již v lednu počaly veliké vánice a napadly ohromné spousty sněhu. Ve dnech 22. až 27. února se nepřetržitě sypal sníh, jehož napadlo na 150 cm, a kde byly naváty závěje, bylo ho na 2 m. Denně musila býti prohazována cesta, aby se dítky dostaly do školy, a to se vždy dětem ze severní části „Pod Palcířem“ ani nepodařilo. Cestování do naší obce i z ní bylo úplně přerušeno. Nebylo vody. Velké škody způsobily mrazy v polích i lesích. Ptactvo, zvěř a srnčí hladem hynula. Stav zvěře poklesl na 60 %. Zajíci přibíhali až do stavení, odkud se nedali odehnati ani zuřivým štěkotem psů. Následky mrazů byly nedozírné. Jenom ve školní zahradě bylo zničeno na 50 stromků ovocných a 10 stromů úplně zmrzlo. Dlouho se na tuto zimu bude vzpomínat!“

Zima letošního roku, 1930, byla dosti citelná, jak tu obyčejně bývá. V noci ze 3. na 4. ledna byla náhlá obleva, všechen sníh roztál a byla hojnost vody. Na počátku března napadla ještě spousta sněhu, místy až naváto na 100 cm, jež poleželo do 24. března. V noci bývaly silné mrazy, průměrně -5 až -6 °C.

V roce 1933 se v kronice dočteme o lyžařích, kteří se po Kolvíně pohybovali. Ukázalo se jich totiž „slušné množství“.

        Tímto naši exkurzi po pravděpodobně nejstarších záznamech povětrnostních podmínek na Brdech musíme ukončit. Ne snad, že bychom chtěli, ale jak je obecně známo, osud brdských obcí se po druhé světové válce definitivně naplnil. Ty tak byly doslova smazány z povrchu zemského.

        V našem pátrání po dalších nejstarších zmínkách o lyžování ve středních Brdech jsme zatím nebyli moc úspěšní. Jeden střípek ale přeci jen máme. Je to stará fotografie turistů z Hořovic ze 13. ledna roku 1935. Ti se na svých lyžích, kterým se tehdy říkalo ski, pohybovali na hřebeni mezi vrcholy Černé skály, Brdy a Slonovce. Ve starých regionálních turistických průvodcích se dá vyhledat i zmínka o vhodnosti Brd pro lyžování. Doslova se praví: „Celková nadmořská výška a klimatické podmínky způsobují, že sněhová pokrývka je většinou trvalá a dosti vysoká. Proto lze i z níže položených míst podnikat v zimě lyžařské túry do brdského jádra oblasti, která je spolehlivým lyžařským terénem. Nejvyhledávanějším cílem je Třemšín (z Rožmitálu p. Tř., Nepomuku, Blovic apod.) a některé vrcholky Hřebenů (Stožec, Písky atd.). Také pro cvičné lyžování je tu mnoho vhodných míst - zejména na Rožmitálsku, Příbramsku, u Nového Knína, u Kamýka n. Vlt. atd. (zvlněné hřebeny a louky)."

        Určitě jste si také všimli, že v textu jsou úplně vynechány Brdy střední. Pravděpodobně záměrně. V roce 1958, kdy byl tento příbramský průvodce vydán, už vládla na Brdech totalita a s ní zároveň i přísné střežení tamního vojenského prostoru.

Sněhoměřič  Martin Douša (roky 1988 až 2010) :
        Po čtyřiceti letech temna se ale začíná na Podbrdsku pohybovat tehdy 12-ti letý školák.  Nejprve samozřejmě sbírá data v okolí svého rodiště. Jeho první záznam o výšce sněhu pochází z 21. listopadu 1988! Tehdy bylo na vrchu Točná u Voznice v nadmořské výšce 506 m n. m. 14 cm sněhu.  Ale už dosti tajností. Tímto školákem nebyl nikdo jiný než sněhoměřič Martin Douša. Jednou o sobě na naší společné výpravě řekl: „První záznamy jsem sbíral již jako žák ZŠ. Své první měření jsem provedl v roce 1988, aniž bych tehdy tušil, že někdy budu členem horské služby. Vyrazil jsem na svých prvních běžkách východoněmecké značky Garminy, na které mi onehdy rodiče vystáli frontu v obchodě. Samozřejmě jsem v tomto věku neměl papíry na motorku, logicky ani na auto. Proto jsem měřil jen ve svém okolí. Což se změnilo s první babetou, pionýrem a později východoněmeckým Wartburgem. U horské služby pak měřím sníh od roku 2005.“ Jestli správně počítáme, je to (k březnu 2011) bezmála neuvěřitelných 23 let!

Výběr nejzajímavějších dat z Martinových záznamů :

1988	21.listopad	Voznice vrch Točná 506 m n. m.	14 cm
1989	11.leden	Knížecí Studánky	16 cm
1993	5.březen	Studený vrch 661 m n. m.	30 cm
1994	24.prosinec	Stožec 605 m n. m.	18 cm
1995	20.leden	Písky 690 m n. m.	30 cm
1996	25.únor	Třemošná 779 m n. m.	40 cm
1997	12.leden	Tok 865 m n. m.	50 cm
1998	12.prosinec	Tok 865 m n. m.	26 cm
1999	14.únor	Tok 865 m n. m.	60 cm
2000	28.leden	Tok 865 m n. m.	75 cm
2001	26.prosinec	Praha 862 m n. m.	40 cm
2002	18.leden	Paterák 812 m n. m.	55 cm
2003	16.únor	Praha 862 m n. m.	40 cm
2004	21.leden	Třemšín 827 m n. m.	70 cm
2005	12.březen	Praha 862 m n. m.	100 cm
2006	9.únor	Praha 862 m n. m.	80 cm
2007	26.leden	Malý Tok 844 m n. m.	30 cm
2008	26.březen	Praha 862 m n. m.	24 cm
2009	1.březen	Tok 865 m n. m.	95 cm
2010	21.leden	Tok 865 m n. m.	64cm

Jarní lyžování - nejzazší termín byl 9. 4. 2003 na hřebeni Prahy na 12-ti cm sněhu.

Výňatek ze zimních záznamů Romana Poustky (roky 1993 až 2007) :
        Častým přispěvatelem do našeho sněhového zpravodajství je známý brdský znalec Roman Poustka. V jeho archivu najdeme data o brdských zimách v letech 1993 až 2007. Pravidelně jsou evidována data prvního a posledního ležícího sněhu na hřebenech, počty dní se sněhem, maximální délka nepřetržité sněhové pokrývky a maximální výška sněhové pokrývky. Z tohoto rozsáhlého archivu lze upozornit na řadu extrémních údajů:

• Dnem, kdy na Brdech nejdříve poprvé napadl sníh, je 18. říjen 1997.
• Nejpozději ležel na hřebenech sníh ještě 1. května 2006.
• Maximální sněhová pokrývka zaznamenaná Romanem Poustkou je během zimy 2005/2006 na vrcholu Prahy. Další zajímavostí této zimy je, že sníh napadl až 20. prosince 2005, tedy vůbec nejpozději ze všech měření. Na hřebenech ležel tehdejší zimu právě nejdéle, tedy do již zmiňovaného 1. května 2006.
• Nejmírnější brdská zima proběhla na přelomu roků 2002 a 2003, kdy sníh ležel celkem pouhých 64 dní v maximální pokrývce jen 30 cm.
• Nejtrvalejší sněhová pokrývka (byť nebyla extrémně vysoká) byla v zimě 1995/1996, kdy ležel sníh 178 dnů, a to od 2. listopadu 1995 do 28. dubna 1996.
• Nejdříve sníh nadobro odešel o zimách 1994/1995 a 2001/2002, a to vždy 28. března v daném roce.